6 C 123/2022-63 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 13 618,87 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] (smlouva o úvěru Expres půjčka), na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno splácení úvěru v pevně stanovených měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 760,32 Kč. Jelikož žalovaný opakovaně porušoval smluvní ujednání, nehradil řádně splátky, zaslala mu právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum], kdy dlužná jistina činila částku 13 147,87 Kč. Žalobkyně dále žalobou požaduje uhrazení úroku z prodlení ode dne zesplatnění pohledávky v kapitalizované částce 629,16 Kč včetně poplatků za vedení účtu a nákladů upomínání ve výši 471 Kč. Protože žalovaný po zesplatnění úvěru ani přes upomínky ničeho neuhradil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. 2. Protože účastníci, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném a účinném znění (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci: 3. Účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se danou částku zavázal uhradit v 36 pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. V článku II bod 4. písm. c) smlouvy byla dohodnuta výše měsíční anuitní splátky v částce 1 760,32 Kč, přičemž poslední splátka měla činit částku 1 510,81 Kč. Podle čl. III. odst. 6 smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně v případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek oprávněna prohlásit svým rozhodnutím dluh za ihned splatný. Žalovaný obdržel standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně vysvětlení některých pojmů. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od [datum] a Všeobecné produktové podmínky [účinnost]. Ve smlouvě byla sjednaná úroková sazba z úvěru ve výši 16,00 % p.a. (čl. II bodu 5. smlouvy o úvěru). Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému zasláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně. 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z jejich žalobních tvrzení, kterým žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. 5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný v žalobě je důvodný. 10. Mezi žalobkyní a žalovaným, jakožto spotřebitelem, byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. ve spojení s úpravou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 11. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Pro nikoli řádné splácení úvěru dle splátkového kalendáře, byla nesplacená část úvěru ve výši 13 618,87 Kč prohlášena ke dni [datum] za okamžitě splatnou a žalovaný se následujícího dne ocitl v prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovaným. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 147,87 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy ohledně počátku prodlení byl akceptován návrh žalobkyně, když úrok z prodlení byl žalobkyní částečně kapitalizován do [datum] částkou 911,23 Kč. Sjednaný úrok ve výši 16,1 % ročně byl sjednán v souladu s ust. § 2395 o.z. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 618,87 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 13. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.