6 C 220/2022-49 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu m smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené dne [datum]. Na základě ujednání v čl. II. a IV. smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, žalovaný byl dle čl. II. smlouvy povinen poskytnutý úvěr a sjednané úroky splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. smlouvy a dopisem ze dne [datum] ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 1 145,08 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 31,98 Kč, dále úrok ve výši 6,2 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 1 145,08 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % p.a. z dlužné částky ve výši 1 145,08 Kč, od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z jejich žalobních tvrzení, kterým žalovaný neodporoval a dospěl k tomuto skutkovému závěru: 5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, kdy výše úvěru činila částku 500 000 Kč a měl být hrazen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 156,38 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 6 155,65 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky nazvané Všeobecné produktové podmínky. Z výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaný dluží částku 1 145,08 Kč a úrok z prodlení činí 31,98 Kč. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr pro neplnění smluvních podmínek ke dni [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem. Nedílnou součástí byl seznam postoupených pohledávek. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky do [datum]. Zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhaní. 6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Žalovaný nedostál svým závazkům z úvěrové smlouvy, když neplnil sjednané smluvní podmínky, neboť včas a řádně nesplácel úvěr, který mu byl na základě předmětné smlouvy poskytnut. Jelikož se strana žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinna vedle jistiny a smluveného úroku (dle § 2395 o.z.) v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Žalobkyně tak na základě předložených listinných důkazů prokázala svůj nárok. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 145,08 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.