6 C 222/2022-22 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně podala návrh na zrušení povinnosti hradit žalované výživné stanovené naposledy rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]. Žalobkyně uvedla, že žalovaní dle jejího názoru již nestudují, a jsou tedy schopni se samy uživit. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. Soud z rozsudku zdejšího soudu č. j. [spisová značka] zjistil, že dne [datum] bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně hradit na výživu žalovaných částku 1 600 Kč měsíčně na žalovaného 1) a částku 1 400 Kč na žalovaného 2) se splatností k 15. dni v měsíci. Z potvrzení [stát. instituce] soud zjistil, že žalovaný 1) je od [datum] veden v evidenci u zaměstnavatele [právnická osoba] a žalovaný 2) je od [datum] veden v evidenci u stejného zaměstnavatele. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] se podává, že žalovaný 1) je od [datum] výdělečně činný a že by žalovaný 2) měl ukončit studium v červnu [rok]. Podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 163 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Podle ustanovení § 161 odst. 2 o.s.ř. platí, že není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci. Při právním hodnocení věci se soud dle ustanovení § 163 o.s.ř. zabýval tím, zda došlo k podstatné změně poměrů odůvodňující zrušení výživného a konstatoval, že tato změna byla prokázána. Žalovaní jsou vedeni jako zaměstnaní a je tak prokázáno, že jsou schopni živit se sami. S ohledem na ustanovení § 911 občanského zákoníku tedy o zanikla povinnost žalobkyně hradit na výživu žalovaných výživné a soud rozhodl o zrušení této povinnosti žalobkyně stanovené výše uvedeným rozsudkem, který se tímto rozhodnutím také v tomto smyslu mění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádala zrušení povinnosti k datu [datum] a k tomuto datu již byli žalovaní zaměstnáni, tedy schopni se sami živit, soud žalobě vyhověl i v tomto směru. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.