6 C 239/2021-45 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum] smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 3 000 Kč. Dlužnou částku navýšenou o sjednaný poplatek 1 617 Kč se žalovaná zavázala splatit v 27 týdenních splátkách po 171 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno] postoupil svou pohledávku vůči žalované žalobkyni. K danému datu činil dluh žalované 4 126 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Ze smlouvy uzavřené dne [datum] má soud za prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizováno] poskytl žalované půjčku ve výši 3 000 Kč se sjednaným poplatkem ve výši 1 617 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku uhradit v 27 týdenních splátkách po 171 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizováno] svou pohledávku vůči žalované dne [datum] postoupil žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že postoupení pohledávky ve výši 4 126 Kč na žalobkyni bylo žalované písemně oznámeno dne [datum]. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 7. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 497 obch. zák. platí smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 369 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 10. Podle § 517 odst. 2 z.č. 40/1964Sb. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že právní vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 3028 odst. 3 o.z. dosavadní právní úpravou, a proto aplikoval na smlouvu o úvěru ust. § 497 z.č. 513/1991 Sb. (obch.zák.). Dle soudu„ smlouva o půjčce“ prokazovala, že strany obsahově uzavřely smlouvu o úvěru dle § 497 obch. zák. Splatnost závazku žalované vrátit peněžní prostředky společně s úroky a poplatky byla rovněž sjednána smlouvou formou 27týdenních splátek, přičemž dle smlouvy první splátka byla splatná dne po uzavření smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ust. § 1879 z. č. 89/2012 Sb. a dopisem o oznámení postoupení pohledávky bylo prokázáno, že na místo dosavadního věřitele vstoupila žalobkyně. Soud zavázal žalovanou k úhradě částky 4 126 Kč, která odpovídala dlužné části půjčky ve výši 2 680,96 Kč a dlužné části poplatku ve výši 1 445,04 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 111,82 Kč, neboť žalovaná netvrdila skutečnosti zpochybňující její výši. V souladu s ust. § 369 z. č. 513/1991 a § 517 odst. 2 z.č. 40/1964Sb. zavázal soud žalovanou k zaplacení úroků z prodlení, neboť žalovaná nezaplatila závazek řádně a včas, přičemž požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tato uhradila. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 126 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 15. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.