6 C 246/2022-65 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne [datum] uzavřené žalovaným se společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 932,60 Kč a smluvní úrok z úvěru. Své povinnosti však žalovaný řádně neplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl na základě provedeného dokazování, a to pouze na základě předložených listinných důkazů, ze kterých učinil skutková zjištění a z nich závěr o skutkovém stavu: 4. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Tato částka, byla žalovanému vyplacena na jeho bankovní účet, jak vyplývá z potvrzení o provedení transakce. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek 3 932,60 Kč [právnická osoba] tak měl žalovaný vrátit celkem 11 016,98 Kč za 11 dní, tedy [datum]. 5. Řádné zkoumání úvěruschopnosti bylo společností [právnická osoba] doloženo potvrzením o příjmu žalovaného, dle kterého žalovaný dosáhl příjmu 32 8080 Kč, načež dle výpisu z účtu mu byla tato částka zaměstnavatelem i uhrazena. 6. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla v řízení prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně jejích příloh. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] a [datum], ten však žalobci neuhrazený zůstatek dluhu nehradil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 7. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, ani je nikterak nezpochybnil. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr, který však řádně podle smlouvy nesplácel, a proto věřitel prohlásil úvěr za splatný. Žalovaný vzniklý dluh neuhradil a žalobce se tak oprávněně domáhá zaplacení dosud neuhrazené dlužné částky jistiny úvěru s příslušenstvím představující kapitalizované úroky, pojistné a smluvní pokutu. 13. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobce jako nárok věřitele na plnění ze smlouvy o úvěru, včetně povinnosti hradit úroky zejména podle § 2395 násl. občanského zákoníku a podle § 2399 občanského zákoníku a nárok na smluvní pokutu podle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku. 14. Soud má tedy nárok žalobce, v plném rozsahu, za prokázaný, proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, a to i pokud jde o příslušenství, kdy soud přiznal požadovaný občanskoprávní úrok s tím, že počátek prodlení byl ode dne následujícího po nabytí splatnosti poslední splátky úvěru a náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky. 15. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví mj. výše úroku z prodlení. Mezi účastníky nebyly smluvně určeny úroky z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, a proto je nutno vyjít z předpisů občanského práva. 16. Náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč byly přiznány podle § 513 občanského zákoníku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 701,75 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 18. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.