6 C 64/2022-40 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 686,11 Kč s příslušenstvím. K důvodům žaloby uvedla, že na základě návrhu na uzavření smlouvy o revolvingový úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěrovém rámci [číslo] na základě které žalovaná mohla čerpat peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Ke dni [datum] vyčerpala žalovaná částku 13 579 Kč, kterou se zavázala uhradit ve splátkách sjednaných podle smlouvy a s úrokovou sazbou 23,76 % ročně. Žalobkyně z důvodu nesplácení na straně žalované, využila svého oprávnění a poskytnutý úvěr prohlásila za splatný ke dni [datum]. Ač byla žalovaná o úhrady dluhu upomínána předžalobní upomínkou, po splatnosti úvěru neuhradila ničeho. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] (návrh [číslo]) se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 678 Kč. Současně se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení více jak 30 dnů. Jelikož žalovaná řádně a včas nesplácela, odstoupila žalobkyně ke dni [datum] od smlouvy dopisem ze dne [datum], pohledávka se stala splatnou. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Předžalobní výzvou z [datum] byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou k úhradě celého splatného dluhu. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely obsahově smlouvu o úvěru dle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit ve splátkách, zaplatit úroky a sjednané poplatky. Celý dluh žalované se stal splatným a nezaplatila-li žalovaná dluh do data splatnosti, ocitla se v prodlení a věřiteli vznikl dle ust. § 1970 o.z. nárok na úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož nárok žalobkyně byl důvodný, soud v plném rozsahu žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 686,11 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a DPH ve výši 189 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. bylo vyhotoveno zkrácené odůvodnění rozsudku.