9 C 126/2022-17 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se navrhovatel [celé jméno osvojitele] domáhal rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně] navrhovatelem. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že zletilá [jméno] je dcerou jeho manželky, o zletilou se navrhovatel stará jako o vlastního potomka od jejího útlého dětství. S biologickým otcem se [jméno] nestýká, neboť ten o ni nikdy nejevil zájem. Po nabytí zletilosti si osvojovaná změnila příjmení z rodného [příjmení] na [celé jméno osvojenkyně]. Navrhovatel dále uvedl, že tvoří spolu se zletilou [jméno] společnou domácnost, spořádanou a šťastnou rodinu, a proto se rozhodli pro řešení spočívající právě v osvojení zletilé navrhovatelem. Zletilá [celé jméno osvojenkyně] se k návrhu navrhovatele připojila a s osvojením souhlasila. Z provedených důkazů soud učinil tato skutková zjištění: Osvojenec – [celé jméno osvojenkyně], je dcerou biologických rodičů [celé jméno svědkyně], [datum narození] a otce [jméno] [příjmení], [datum narození] /rodný list [celé jméno osvojenkyně] Manželství biologických rodičů bylo ukončeno rozvoden v roce 1994, zapsaným otcem osvojenkyně je [jméno] [příjmení] /zápis o určení rodičovství k narozenému dítěti/. Matka osvojenkyně uzavřela nové manželství s [celé jméno osvojitele] dne [datum] /oddací list/. Z výpovědi matky osvojenkyně a současně manželky navrhovatele byl stvrzen harmonický a láskyplný vztah mezi osvojenkyní a navrhovatelem, který plně odpovídá vztahu otce s dcerou. Závěr o skutkovém stavu se plně shodoval se skutkovými zjištěními, a proto bylo možno na skutkové zjištění plně odkázat. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od [datum], (dále jen NOZ) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 846 NOZ zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 odst. 1 písm. c), d) NOZ zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodná osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak dále platí, že zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 3 ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. Podle § 849 odst. 1 NOZ osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině. V projednávané věci podal uvedený návrh osvojitel, který chtěl osvojit zletilou dceru své manželky. Provedeným dokazováním bylo potvrzeno, že jsou zde jednoznačně splněny podmínky pro osvojení zletilé, které je obdobou osvojení nezletilého dítěte, neboť navrhovatel [celé jméno osvojitele] pečoval o osvojenkyni jako o vlastní již v době její nezletilosti (§ 847 odst. 1 písm. c) NOZ) a vedle toho je alternativně splněna podmínka, že navrhovatel – osvojitel hodlá osvojit dceru své manželky (§ 847 odst. 1 písm. d) NOZ). Existence jakékoliv překážky ve smyslu § 847 odst. 2 NOZ pro nevyhovění návrhu osvojitele nebyla shledána, neboť soud neměl za to, že by snad toto rozhodnutí bylo v rozporu s odůvodněnými zájmy pokrevních rodičů zletilé. Ostatně biologický otec se o osvojovanou nikterak nezajímal. Stejně tak soud nepovažoval takové rozhodnutí za rozporné s dobrými mravy. Naopak se domníval, že takové rozhodnutí i do budoucna je z hlediska osvojitele a osvojence žádoucí. Jelikož tedy soudem nebyla zjištěna žádná překážka, pro kterou by nebylo možné tomuto návrhu vyhovět, soud návrhu vyhověl. (výrok I.) Dále soud rozhodl i o tom, že jako otec v rodném listu zletilé bude nadále veden osvojitel [celé jméno osvojitele], namísto biologického otce [jméno] [příjmení], [datum narození] v [anonymizováno], [příjmení] [jméno], přičemž soud rozhodnutí po nabytí právní moci doručí příslušnému matričnímu úřadu, tj. [stát. instituce] a v návaznosti na to bude provedena změna v knize narození. (výrok II.) Jelikož se nejednalo o žádné z řízení výslovně zmíněných v § 23 ZŘS, účastníci by v zásadě měli proti sobě právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Vzhledem k tomu, že soud vyhověl návrhu navrhovatelky, ke kterému se jednoznačně připojila i zletilá a není tedy nikdo, vůči němuž by bylo možno náhradu nákladů přiznat, rozhodl soud, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává. (výrok III.)