14 C 38/2023-20 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobce a) a žalobkyně b) se žalobou ze dne 20. 2. 2023 domáhali vyklizení žalovaného z pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], vše v obci a [katastrální uzemí] do patnácti dnů od právní moci rozsudku. K důvodům žaloby uvedli, že jsou vlastníky pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je dům [adresa], v této nemovitostmi s nimi bydlí i žalovaný, který je jejich synem. Žalovaný nemá k nemovitosti žádná práva, bydlel zde jen na základě souhlasu žalobců, kteří svůj souhlas odvolali dopisem ze dne 1. 6. 2022 a současně ho vyzvali k odstěhování z důvodu hrubého chování žalovaného, jeho nepodílení se na nákladech spojených s bydlením. Žalovaný však výzvu ignoruje. Žalovaný navrhl odmítnutí žaloby z důvodu poškození osobnosti jeho zaměstnání správního rady u [právnická osoba]. Dále uvedl, že pracuje, toto oznamoval žalobcům, vede účetnictví za pobyt než se odstěhuje,„ nechce mít s nemovitostí nic společného“, protože si vydělal na vlastní dům a vedené účty budou zaplaceny. Také sděloval na úřadu práce, že je zaměstnán u [právnická osoba]. V rámci provedeného dokazování soud z výpisu katastru nemovitostí zjistil, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci (SJM) pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], vše v obci a [katastrální uzemí]. K této nemovitosti není zapsáno ve prospěch žalovaného žádné právo. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že žalobci odvolali souhlas s bydlením žalovaného a vyzvali ho k odstěhování dopisem ze dne 1. 6. 2022, avšak žalovaný dopis ani neotevřel. Žalovaný na výzvy žalobců nereaguje, bere si jídlo z ledničky, při výměně zámků rozkopl dveře, kvůli chování žalovaného byla žalobkyně b) v nemocnici. Z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce zasílal doporučeně dopis žalovanému. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a konstatoval, že listinné důkazy prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť zjištění vzájemně korespondovala, žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti a žalovaný ani netvrdil skutečnosti, které by zjištění učiněná z listin zpochybňovaly. Pokud ve svém vyjádření žalovaný poukazoval na to, že je zaměstnaný a toto sděloval úřadu práce a žalobcům, soud k těmto skutečnostem dokazování neprováděl, neboť otázka zaměstnání žalovaného či jeho evidence na úřadu práce jsou ve věci zcela nadbytečné. Podle § 1040 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že žalobcům jako vlastníkům nemovitosti náleží ochrana dle § 1040 o. z. vůči žalovanému, který zasahuje do jejich vlastnického práva tím, že užívá nemovitosti bez právního důvodu. Žalovanému dříve svědčil právní důvod spočívající v souhlasu žalobců, avšak tento byl žalobci odvolán dopisem ze dne 1. 6. 2022 a nyní žalovanému žádný právní důvod k užívání nemovitosti nesvědčí, neboť díky zletilosti žalovaného žalobcům již zanikla rodičovská odpovědnost vůči žalovanému zahrnující také povinnost zajistit dítěti bydlení. Vedle toho žalovaný nejenže netvrdil právní důvod opravňující ho k užívání nemovitosti, nýbrž sám uvádí„ že nechce mít s nemovitostí nic společného“, což jen potvrzuje závěr soudu o neexistenci právního důvodu opravňujícího žalovaného k užívání nemovitosti. Užívá-li žalovaný nemovitost, aniž byl měl právní důvod, neprávem tak zasahuje do vlastnického práva žalobců, a proto je dle § 1040 odst. 1 o. z. povinen nemovitost vyklidit. Z těchto důvodů soud shledal žalobu zcela důvodnou a uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitost, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Při určení lhůty k vyklizení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. přihlédl soud k době, která uplynula od výzvy žalobce k vyklizení 1. 6. 2022 a konstatoval, že žalobci již poskytli žalovanému dostatečnou dobu pro získání jiného bydlení, a proto stanovil lhůtu vyklizení v délce 15 dnů ode dne právní moci rozsudku. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníků, který ve věci úspěch neměl. Žalobci byli ve věci zcela úspěšní a náleželo by jim právo na náhradu nákladů řízení, avšak tito se práva na náhradu nákladů řízení vzdali, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.