14 C 31/2024-36 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala vyklizení žalovaného z nemovitosti – pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , vše obci , adresa, a katastrální území , adresa, do třiceti dnů od právní moci. K důvodům žaloby uvedla, že je vlastníkem nemovitosti, který žalovaný užívá bez právního důvodu, neboť nájem sjednaný nájemní smlouvou ze dne 6. 10. 2020 žalovanému skončil k 28. 12. 2023 výpovědí pronajímatele pro zvlášť závažné porušení povinnosti žalovaného spočívající v neplacení nájemného za více jak tři měsíce, kdy dluh na nájemném činil 88 000 Kč.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.V rámci provedeného dokazování soud z výpisu katastru nemovitostí (totožně také z informace o pozemku) zjistil, že žalobkyně je zapsána jako vlastník pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , vše v obci , adresa, a katastrální území , adresa, a k této nemovitosti není zapsáno ve prospěch žalovaného žádné právo.Z nájemní smlouvy ze dne 6. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala k užívání žalovanému na dobu určitou od 6. 10. 2020 do 31. 1. 2021 nemovitost uvedenou shora, za účelem bydlení a žalovaný se zavázal za to platit nájemné 7 900 Kč měsíčně, zálohy na úhrady 600 Kč měsíčně, oboje splatné vždy posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, za který je nájemné placeno.Z výzvy ze dne 8. 12. 2023 včetně podacího archu pošty ze dne 11. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu na nájemném za rok 2021 ve výši 41 300 Kč, za rok 2022 na nájemném 4 800 Kč, na úhradách za služby 8 728 Kč, za rok 2023 na nájemném (k 30. 11. 2023) 41 900 Kč, nedoplatek na službách 3 973 Kč a současně stanovila žalovanému lhůtu k nápravě do 20. 12. 2023. Současně tímto žalobkyně dala žalovanému výpověď bez výpovědní doby z důvodu zvlášť závažného porušení povinnosti žalovaného spočívající v neplacení nájemného za dobu delší tří měsíců a vyzvala ho k vyklizení nemovitosti. Žalovaný byl poučen o právu vznést námitky, podat návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem dle § 2286 o.z.. Z výpisu věcí vedených u zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaný nepodal návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem.Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a konstatoval, že listinné důkazy prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť zjištění vzájemně korespondovala, žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti a žalovaný ani netvrdil skutečnosti, které by zjištění učiněná z listin zpochybňovaly.Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je vlastníkem předmětné nemovitosti, kterou žalovaný i nadále užívá, přestože nájem bytu měl skončit uplynutím doby k 31. 1. 2021 dle nájemní smlouvy ze dne 6. 10. 2020.Podle § 1040 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byl platně sjednán nájem bytu dle § 2235 o.z. a násl. smlouvou ze dne 6. 10. 2020, neboť žalobkyně jako pronajímatel se zavázala přenechat žalovanému nemovitost k zajištění bytových potřeb a žalovaný se zavázal platit ujednané nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Ačkoliv nájem měl dle ujednání stran skončit k 31. 1. 2021 došlo v souladu s § 2285 o.z. k obnovení nájmu na dobu, na níž byl nájem původně ujednán tj. 117 dní, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný předmět nájmu i nadále užíval a současně nebylo prokázáno, že by během této doby byl žalobkyní vyzván k vyklizení. Obnovený nájem skončil až k 28. 5. 2021 (117 dní od 31. 1. 2021) a od této doby užíval žalovaný nemovitosti žalobkyně bez právního důvodu. Zaslání výpovědi žalobkyní obsažené ve výzvě ze dne 8. 12. 2023 bylo zcela bez právních účinků. Jelikož žalovaný užíval nemovitost žalobkyně bez právního důvodu, zasahoval tím do jejího vlastnického práva a žalobkyni náleží dle § 1040 o.z. ochrana spočívající ve vyklizení žalovaného. Z těchto důvodu soud shledal žalobu důvodnou dle § 1040 odst. 1 o.z., a proto ji výrokem I tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.Při určení lhůty k vyklizení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. přihlédl soud k době, která uplynula od výzvy žalobce k vyklizení ze dne 8. 12. 2023 a konstatoval, že ve spojení s navrhovanou 30denní lhůtou k vyklizení bude žalovanému poskytnuta dostatečná doba pro získání jiného bydlení, a proto stanovil lhůtu k plnění jen v délce 30 dnů v souladu s návrhem žalobkyně.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 534 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.