211 C 26/2013-145 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 15. 4. 2013 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky v celkový výši 532 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o půjčce, kdy žalované dne (či na základě smlouvy ze dne) 25. 7. 2012 zapůjčil částku ve výši 42 000 Kč, dne 21. 9. 2012 částku 155 000 Kč, dne 29. 10. 2012 částku 245 000 Kč, dne 25. 9. 2012 částku 30 000 Kč, dne 30. 9. 2012 částku 10 000 Kč, dne 10. 10. 2012 částku 10 000 Kč, dne 18. 10. 2012 částky 10 000 Kč a 30 000 Kč. Žalobkyně zapůjčené částky žalovanému nevrátila, proto se obrátil se svým nárokem na soud.2. Usnesením , soud, ze dne 9. 3. 2017 č.j. , spisová značka, byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení. Řízení ve věci sp. zn. , spisová značka, u zdejšího soudu tak bylo přerušeno z důvodu osvědčení úpadku žalované, přičemž přerušení řízení bylo dáno účastníkům na vědomí usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2018 č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 27. 4. 2018. Předmětné insolvenční řízení skončilo pravomocně ke dni 30. 6. 2022, a to usnesením , soud, ze dne 30. 6. 2022 č.j. , spisová značka, , kdy žalovaná (dlužnice) byla rovněž osvobozena v souladu s § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“) od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (výrok IV. citovaného usnesení, který nabyl právní moci dne 16. 7. 2022).3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 26. 3. 2024 uvedla, že uplatněný nárok již neexistuje, neb v rámci proběhlého insolvenčního řízení byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, přičemž osvobození se vztahuje rovněž na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Žalobce však pohledávky, které vznikly před prohlášením úpadku dne 9. 3. 2017 do insolvenčního řízení nepřihlásil.4. K jednání soudu dne 17. 5. 2024 se žalobce bez omluvy nedostavil, soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti.5. Žalovaná při jednání odkázala na svá dřívější vyjádření, přičemž rovněž zmínila, že žalobce měl postoupit pohledávku na společnost , právnická osoba, , přičemž tato společnost v roce 2020 zanikla a byla vymazána z obchodního rejstříku.6. Po provedeném dokazování soud dospěl k odpovídajícím skutkovým zjištěním, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a učinil tento závěr o skutkovém stavu:7. Insolvenční řízení žalované bylo pravomocně ke dni 30. 6. 2022 skončeno usnesením , soud, ze dne 30. 6. 2022 č.j. , spisová značka, , když žalovaná splnila oddlužení a byla výrokem IV. předmětného usnesení osvobozena od placení zbytku pohledávek (výrok nabyl právní moci dne 16. 7. 2022). (usnesení , soud, ze dne 30. 6. 2022 č.j. , spisová značka, , výpis z insolvenčního rejstříku pořízený na internetu k datu 16. 5. 2024 – Insolvenční řízení , Jméno zainteresované osoby 1/0, , spisová značka, )8. Ostatní listinné důkazy nebyly prováděny, a to z důvodu hospodárnosti řízení pro jejich nadbytečnost.9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav podle těchto zákonných ustanovení:10. Podle § 173 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „IZ“) lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.11. Podle § 414 odst. 1, 2 IZ jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.12. S ohledem na výše uvedené při aplikaci zmíněných zákonných ustanovení soud dospěl k následujícímu závěru: Jelikož pohledávka žalobce existovala již před samotným zahájením insolvenčního řízení žalované, pak ji mohl a měl již v té době žalobce dle § 173 odst. 3 IZ přihlásit. Žalovaná splnila podmínky oddlužení, byla tak vzhledem k uvedenému osvobozena i od placení této předmětné pohledávky vůči žalobci v souladu s § 414 IZ. Je nutné uvést, že pohledávka žalobce vůči žalované existuje i nyní, ale pouze v režimu naturální obligace, tou se stala okamžikem osvobození žalované od placení pohledávek, jak je specifikováno výše (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). Tento dluh tak nadále právně existuje, ale nelze si jeho splnění po žalované právně vymoci. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem tak zdejší soud nárok žalobce vůči žalované zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.13. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, když v řízení byla zcela úspěšnou žalovaná, která se výslovně náhrady nákladů řízení vzdala.