3 C 26/2024-12 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobce podal dne 26. 1. 2024 soudu návrh na zrušení povinnosti hradit žalované výživné, které mu bylo stanoveno na základě rozsudku zdejšího soudu č. j. Nc 262/2007-191 dne 3. 4. 2008 ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že žalovaná již pracuje a sama se živí.Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že se zrušením výživného souhlasí.Účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud vycházel z listinných důkazů předložených stranami.Soud ze spisu zdejšího soudu č. j. , spisová značka, zjistil, že dne 3. 4. 2008 bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce hradit na výživu žalované částku 2 000 Kč měsíčně se splatností k 15. dni v měsíci.Podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle ustanovení § 163 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.Podle ustanovení § 161 odst. 2 o.s.ř. platí, že není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.Při právním hodnocení věci se soud dle ustanovení § 163 o.s.ř. zabýval tím, zda došlo k podstatné změně poměrů odůvodňující zrušení výživného a konstatoval, že tato změna byla prokázána. Žalovaná sama navrhla, aby byla povinnost hradit výživné ze strany otce zrušena. Obě strany se tedy shodli na zrušení povinnosti žalobce. S ohledem na ustanovení § 911 občanského zákoníku tedy zanikla povinnost žalobce hradit na výživu žalované výživné a soud rozhodl o zrušení této povinnosti žalobce stanovené výše uvedeným rozsudkem, který se tímto rozhodnutím také v tomto smyslu mění. Vzhledem k tomu, že žalobce nenavrhl konkrétní datum, od kdy má ke zrušení výživného dojít, tak soud rozhodl o zrušení ke dni podání žaloby, tj. k 26. 1. 2024.O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nenavrhoval přiznání nákladů a ani neuváděl, že by mu nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.