14 C 312/2025-15 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala vyklizení žalovaného z rodinného domu č.p. , adresa, , který je součástí pozemku p.č.st. , Anonymizováno, , v obci , adresa, , katastrální území , adresa, (dále jen nemovitost) do patnácti dnů od právní moci rozsudku. K důvodům žaloby uvedla, že je vlastníkem nemovitosti, žalovaný s ní žil v partnerském vztahu, avšak soužití s ním je nepřijatelné. Žalovaný je zadlužený, často je pod vlivem alkoholu, vyvolává konflikty, nereaguje na žádosti o odstěhování a odmítá si zrušit trvalý pobyt, který zde má uveden. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vystěhování přípisem ze dne 20.11.2025, avšak on tak neučinil.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.V rámci provedeného dokazování soud z výpisu katastru nemovitostí zjistil, že žalobkyně zapsána jako výlučný vlastník mimo jiné pozemku p.č.st , Anonymizováno, jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , v obci , adresa, , katastrální území , adresa, . K nemovitosti není zapsáno ve prospěch žalovaného žádné užívací právo , Anonymizováno, .Žalobkyně nabyla vlastnictví k nemovitosti kupní smlouvou ze dne 29.3.2007 od , jméno FO, (citovaná smlouva).Z výzvy ze dne 20.11.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žádala žalovaného, aby se odstěhoval z domu č.p. , Anonymizováno, a zrušil si trvalý pobyt v domě do 30.11.2025.Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a konstatoval, že listinné důkazy prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť zjištění vzájemně korespondovala, žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti a žalovaný ani netvrdil skutečnosti, které by zjištění učiněná z listin zpochybňovaly. Těmito důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitosti a žalovanému nesvědčí žádné právo nemovitost užívat. Žalobkyně odvolala souhlas s bydlením žalovaného výzvou ze dne 20.11.2025 a také doručením žaloby žalovanému dne 29.1.2026.Podle § 1040 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že žalobkyni jako vlastníku nemovitosti náleží ochrana dle § 1040 o.z. vůči žalovanému, který zasahuje do jejího vlastnického práva tím, že užívá nemovitosti bez právního důvodu. Žalovanému dříve svědčil právní důvod spočívající v souhlasu žalobkyně, avšak tento byl odvolán a nyní žalovanému žádný právní důvod k užívání nemovitosti nesvědčí. Užívá-li žalovaný nemovitosti, aniž byl měl právní důvod, neprávem tak zasahuje do vlastnického práva žalobkyně, a proto je dle § 1040 odst. 1 o.z. povinen nemovitost vyklidit. Z těchto důvodů soud shledal žalobu zcela důvodnou a uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitost, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Při určení lhůty k vyklizení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. přihlédl soud k době, která uplynula od výzvy k vyklizení 30.11.2025 a konstatoval, že žalobkyně již poskytly žalovanému dostatečnou dobu pro získání jiného bydlení, a proto stanovil lhůtu vyklizení v délce 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce5 600. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů (podání žaloby, výzva).