3 C 229/2025-34 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Návrhem podaným dne , datum, se osvojitel domáhal rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o osvojení zletilého osvojence osvojitelem. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že osvojenec byl v péči manželky osvojitele od narození, neboť s biologickým otcem osvojence , jméno FO, nebyla matka osvojence sezdána a biologický otec o osvojence nikdy nepečoval ani neprojevoval jakýkoliv zájem a s osvojencem se nikdy nesetkal. Biologický otec vedl soudní řízení o popření svého otcovství k osvojenci. Po vzniku vztahu osvojitele s jeho manželkou, kdy byly osvojenci dva roky, žili všichni tři včetně osvojence ve společné domácnosti a osvojitel se o osvojence staral jako o vlastního. Mezi nimi se vytvořilo silné pouto. Biologický otec dle informací, které osvojitel zjistil, již zemřel.Osvojenec s tímto návrhem souhlasil.Soud se pokusil kontaktovat , Anonymizováno, justiční orgány za účelem zjištění, zda biologický otec osvojence stále žije, ale do rozhodnutí ve věci neobdržel žádnou odpověď.Ze shodných prohlášení účastníků vyplynulo, že mezi nimi není sporu o tom, že by měl být osvojenec osvojen osvojitelem. Z evidence obyvatel soud zjistil, že osvojenec , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Ze soudních rozhodnutí soud také zjistil, že osvojenec byl od narození v péči matky a biologický otec by zavázán na něj hradit výživné poté, co neuspěl se svým návrhem na popření otcovství k osvojenci. Osvojitelem předložený dokument v , Anonymizováno, soud nehodnotil, neboť text nebyl opatřen překladem.Podle ustanovení § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od , datum, , (dále jen NOZ) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.Podle ustanovení § 846 NOZ zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.Podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) NOZ zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a dle písm. d) jestliže osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.Podle ustanovení § 851 odst. 1 NOZ osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení.Soud vyhověl návrhu podle ustanovení § 444 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném a účinném znění, (dále jen ZŘS), kdy takové rozhodnutí o návrhu (žádosti) osvojitele nebylo v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. V projednávané věci podal uvedený návrh osvojitel, který chtěl osvojit zletilého osvojence. Osvojitel žil s osvojencem a jeho matkou téměř celý život osvojence a vychovával ho jako vlastního. Osvojenec jej považuje za otce. S biologickým otcem se osvojenec nikdy nepotkal a ten o něj neprojevoval žádný zájem. Soud nezjistil existenci jakékoliv překážky, která by bránila vyhovění návrhu a stejně tak nepovažoval takové rozhodnutí za rozporné s dobrými mravy. Naopak má soud za to, že takové rozhodnutí je i do budoucna z hlediska osvojitele a osvojence žádoucí, neboť potvrzuje faktický stav, který mezi osvojitelem a osvojencem panoval v podstatě po celý život osvojence. Jelikož tedy soudem nebyla zjištěna žádná překážka, pro kterou by nebylo možné tomuto návrhu vyhovět, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.Jelikož se nejednalo o žádné z řízení výslovně zmíněných v ustanovení § 23 ZŘS, účastníci by v zásadě měli proti sobě právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Vzhledem k tomu, že soud vyhověl návrhu osvojitele, ke kterému se jednoznačně připojil i osvojenec, a není tedy nikdo, vůči němuž by bylo možno náhradu nákladů přiznat, rozhodl soud, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.).