14 C 218/2020-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost poskytla žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách společnosti, resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaná zápůjčku ani částečně nesplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání, jak navrhovala žalobkyně (pro případ, že pro to budou splněny podmínky). Žalovaná na jednání vznesla námitku promlčení. Vzhledem k tomu, že tuto námitku lze posoudit jako důvodnou již jen na základě tvrzení v žalobě, soud ve věci neprováděl dokazování (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2353/2009). Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka (§ 610 odst. 1 o. z.). Promlčecí lhůta trvá tři roky (§ 629 odst. 1 o. z.) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.). Dle tvrzení v žalobě byl dluh ze zápůjčky splatný dne [datum]. Následujícího dne, tj. [datum], tak mohlo být právo uplatněno u soudu a tímto dnem začala běžet tříletá promlčecí lhůta, která uplynula dne [datum]. Žaloba byla podána u soudu dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Jelikož žalovaná vznesla námitku promlčení, nelze nárok žalobkyni přiznat. Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalokyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.