22 C 212/2021-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 12 094 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a platbou 100 Kč za zaslání výzvy k zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalované], s EAN kódem [číslo], které se žalovaná zavázala hradit na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny [číslo] ze dne 27. 1. 2020. Žalobkyně žalované vyúčtovala odběr elektřiny za období od 11. 2. 2020 do 27. 5. 2020 v částce 12 094 Kč fakturou [číslo] ze dne 7. 6. 2020, splatnou dne 21. 6. 2020. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky žalobkyní vyzvána, a žalobkyně po ní proto požaduje rovněž zaplacení poplatku za zaslání upomínky ve výši 100 Kč, který byl žalované vyúčtován fakturou č. [anonymizováno] ze dne 13. 7. 2020. Žalovaná na tato vyúčtování neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a zůstala celou dobu neaktivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění. 5. Z listiny označené jako smlouva o sdružených dodávkách elektřiny [číslo] ze dne 27. 1. 2020, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně a ceník, soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky pro odběrné místo na adrese [adresa žalované], s EAN kódem [číslo], přičemž žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos a distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. 6. Ze sazebníku poplatků a smluvních sankcí pro odběrná místa připojená na hladině nízkého napětí soud zjistil, že smluvní sankce za zaslání písemné upomínky nebo jiné výzvy činí 100 Kč. 7. Z faktury [číslo] ze dne 7. 6. 2020, splatné dne 21. 6. 2020 soud zjistil, že jí byla žalované za odběr elektřiny v období od 11. 2. 2020 do 27. 5. 2020 vyúčtována částka ve výši 12 094 Kč, a to se splatností do 21. 6. 2020. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 9. 2020 soud zjistil, že touto byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, jiná výzva nebyla žalobkyní předložena. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. 10. Účastníci řízení uzavřeli dne 27. 1. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] pro odběrné místo na adrese [adresa žalované], s EAN kódem [číslo], přičemž součástí smlouvy byly také obchodní podmínky žalobkyně a ceník. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Žalobkyně žalované vyúčtovala za odběr elektřiny za období od 11. 2. 2020 do 27. 5. 2020 částku ve výši 12 094 Kč fakturou [číslo] ze dne 7. 6. 2020, splatnou dne 21. 6. 2020. Žalovaná z tohoto titulu ničeho neuhradila, minimálně nic takového ve vztahu k řízení netvrdila ani neprokázala. 11. Při právním hodnocení vycházel z následujících zákonných ustanovení. 12. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 13. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k následujícím právním závěrům. 16. Mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala, a to ani přes zaslanou výzvu k plnění před podáním žaloby. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. 17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení ohledně této části nároku, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy přiznal žalobkyni plnění za dodané energie včetně úroku z prodlení po splatnosti uvedené v žalobě, a dále náklady na uplatnění této pohledávky za zaslání výzvy k jejímu zaplacení (zde jako jediná předložená zároveň předžalobní výzva) ve výši sjednané v ceníku žalobkyně, když tuto výši neshledal zjevně neúměrnou, když odpovídá výši za úkon právní služby a obdobné jednání. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 094 Kč (k příslušenství soud nepřihlížel) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za úkon právní služby výzvy před podáním žaloby, když náhrada za výzvu byl přiznán žalobkyni již jako příslušenství pohledávky v meritu věci. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 19. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.