22 C 243/2021-54 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 10. 2020 se žalobkyně domáhala jako pojistitel po žalovaném jako pojistníkovi zaplacení pojistného 1 826 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 200 Kč) za pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla na podkladě pojistné smlouvy ze dne 20. 5. 2019. 2. Šetřením soudu bylo zjištěno, že žalovaný je ode dne 29. 10. 2019 přihlášen k trvalému pobytu na adrese [anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizováno], Slovenská republika, bez evidovaného pobytu mimo Slovenskou republiku, když se zároveň provedeným šetřením soudu prostřednictvím Policie ČR, úřadu práce a ČSSZ nepodařilo zjistit jeho bydliště v České republice k datu zahájení řízení, ani pro období následující. 3. Dle § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 4. V dané věci se jedná o řízení občanské a účastníci mají bydliště v různých členských státech, aplikoval soud na věc nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – dále jen Nařízení. Podle oddílu 3, čl. 10 Nařízení, ve věcech pojištění se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž je dotčen čl. 6 a čl. 7 bod 5 Nařízení. Dle čl. 14 tohoto oddílu Nařízení pak platí, že aniž je dotčen čl. 13 odst. 3 Nařízení, může pojistitel žalovat pojistníka pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště. Dle čl. 15 Nařízení pak platí, že od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: (1) uzavřenou po vzniku sporu; (2) umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle; (3) uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. 5. Vzhledem pak ke skutečnosti, že soud ve věci dospěl k závěru, že žalovaný byl k datu zahájení řízení bydlištěm na Slovensku, v jiném členském státě, na adrese uvedené shora, kde měl evidován trvalý pobyt, když nebylo zjištěno jiné jeho bydliště faktické anebo evidované v České republice či jiném státě, dovodil, že příslušným ve smyslu čl. 14 odst. 1 pro vedení tohoto řízení o žalobě žalobkyně jako pojistitele je obecně pouze soud Slovenska, kde má žalovaný jako pojistník bydliště. 6. Žalobkyně argumentuje tím, že v dané pojistné smlouvě, čl. 11 odst. 1 všeobecných pojistných podmínek, byla sjednána příslušnost soudů ve prospěch soudů českých – prorogační dohoda, když zároveň měli oba účastníci k datu jejího sjednání bydliště v České republice, což zjevně odkazuje na čl. 15 odst. 3 Nařízení, kde je však platnost takové prorogační dohody přípustná pouze za předpokladu její přípustnosti dle práva tohoto členského státu, v tomto případě práva českého. O. s. ř. upravuje prorogační dohodu jako možnou pouze v § 89 o. s. ř., a to pouze ve vztahu mezi podnikateli, vyplývajícím z podnikatelské činnosti, z čehož soud dovozuje nemožnost jejího sjednání ve vztahu plynoucího z pojistné smlouvy, kde je jako v tomto případě pojistník zjevně spotřebitelem – slabší stranou, a proto má soud v souladu s rozhodovací praxí soudů za danou neplatnost takové prorogační dohody, a to i s ohledem na její sjednání ve všeobecných obchodních podmínkách, nikoliv přímo ve smlouvě. 7. S ohledem na shora popsané dospěl soud při zkoumání podmínek řízení, že není ve věci dána jeho mezinárodní příslušnost, resp. pravomoc, tedy řízení je stiženo nedostatkem podmínek řízení, který nelze odstranit, nezbylo mu proto, než řízení dle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. 8. Soud nepřiznal dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. neshledal zavinění ani na jedné ze stran sporu, neboť žalobkyně, na jejíž návrh bylo řízení s nedostatkem podmínek řízení zahájeno, si k datu zahájení řízení dle založených listin nemusela být vědoma bydliště žalovaného na Slovensku. 9. Soud nerozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když zaplacený soudní poplatek nepřevýšil hranici 1 000 Kč, pod kterou se soudní poplatek nevrací.