29 C 295/2020-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 970 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla zákonná povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku a hradit ho žalobkyni. Tuto povinnost žalovaný splnil dne [datum]. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. tak žalovanému vznikla povinnost hradit televizní poplatek v aktuální výši, tj. [měsíc] [rok] až [měsíc] [rok] v celkové výši 2 970 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z celkové dlužné částky v kapitalizované výši do dne podání žaloby. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku dle výše uvedeného, jak plyne zejména z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků na žalovaného. Přihláška byla podána v [měsíc] [rok] a žalobkyně neviduje žádné ukončení přihlášení poplatníka televizních poplatků. S ohledem na tuto skutečnost soud vycházel z přihlášky žalovaného, když podle § 8 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v zákoně do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Takový doklad však žalovaný ve věci nepředložil, proto soud vycházel z toho, že žalovaný je nadále poplatníkem televizního poplatku dle původní přihlášky. Podle § 3 tohoto zákona pak platí, že poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 5 odst. 1 tohoto zákona dále platí, že poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Dle § 6 tohoto zákona dále platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Soud tedy shledal žalobu jako plně důvodnou. Současně soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši (dle nař. vl. 351/2013 Sb.). Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. zejména z potvrzení České pošty a další listin založených ve spise. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 200 Kč, tedy dva úkony po 100 Kč (sepis žaloby a předžalobní výzvy). [anonymizováno] (žalobkyni) v řízení o vymáhání televizních poplatků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech za zastoupení advokátem. Činnost [anonymizováno] není výkonem veřejné moci, nicméně lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Je pak žádoucí, aby si činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama (nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 nebo ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3705/14). Soud proto nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů zastoupení a přiznal pouze paušální náhradu nákladů jako nezastoupeného účastníka. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.