30 C 132/2016-47 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění výroku I. tohoto usnesení není vyhotovováno v souladu s § 169 odst. 2 o.s.ř. 2. Ve vztahu k nákladovému výroku soud uvádí, že v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, jak se tomu stalo v tomto případě (viz usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.9.2021, č.j. [insolvenční spisová značka]), nelze dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). S ohledem na tento judikatorní závěr soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, přestože ji požadovala, když má za to, že v tomto konkrétním případě nelze konstatovat, že zastavení řízení z procesního hlediska zavinila žalovaná, když iniciovala zahájení insolvenčního řízení, a že by z tohoto důvodu měla žalobkyni náležet náhrada nákladů řízení. Soud proto dle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. výrokem II. tohoto usnesení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 3. Pro úplnost soud uvádí, že o vrácení soudního poplatku nerozhodoval. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Jelikož však zaplacený soudní poplatek v tomto řízení nebyl vyšší než 1.000 Kč, soud jej nevrátil.