30 C 200/2016-54 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění výroku I. tohoto usnesení není vyhotovováno v souladu s § 169 odst. 2 o.s.ř. 2. Ve vztahu k nákladovému výroku soud uvádí, že v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, jak se tomu stalo v tomto případě (viz usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.8.2021, č.j. KSUL 43 INS 2799/2016), nelze dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017). S ohledem na tento judikatorní závěr soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, přestože ji požadovala, když má za to, že v tomto konkrétním případě nelze konstatovat, že zastavení řízení z procesního hlediska zavinila žalovaná, když iniciovala zahájení insolvenčního řízení, a že by z tohoto důvodu měla žalobkyni náležet náhrada nákladů řízení. Soud proto dle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. výrokem II. tohoto usnesení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.