74 C 186/2021-40 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 2. Manžel se návrhem na rozvod domáhal rozvodu manželství účastníků s odůvodněním, že jejich manželství již přestalo plnit svoji funkci, více než jeden rok spolu nežijí jako manželé a netvoří manželské resp. rodinné společenství, když z manželství se nenarodily žádné děti. 3. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila při ústním jednání dne [datum], a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný. 4. Mezi manžely jsou shodná následující právně významná tvrzení, prokázaná výpověďmi obou manželů, jež pokládá soud za závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] ve [země] a je zapsáno v knize manželství u matričního - [anonymizována tři slova] [územní celek], [obec]. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželé netvoří manželské společenství po dobu minimálně 16 měsíců, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit. Jako příčinu rozvratu manželství oba manželé shodně uvedli názorové neshody manželů na společný budoucí život. 5. Podle článku 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. 6. Podle článku 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, je Okresní soud v Ústí nad Labem soudem příslušeným k projednání věci, neboť manželé mají v České republice obvyklé bydliště, když manželka má v obvodu podepsaného soudu své obvyklé bydliště. Soud dodává, že pro aplikaci nařízení není rozhodné státní občanství, ale obvyklý pobyt. 7. Podle článku 20 odstavce 2 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních uzavřené 27. 4. 1984, soud rozhoduje dle právního řádu České republiky, neboť manžel je občanem České republiky a manželka je občanem Vietnamu, ale oba mají bydliště v České republiky. 8. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 9. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 10. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství, ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. 11. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných názorech manželů na společný budoucí život, kdy každý z manželů se na rozvratu manželství podílel stejnou měrou. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.