8 C 30/2021-268 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 344 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou, přičemž mj. uvedl, že za ní má pohledávku ve výši 540 000 Kč, kterou podáním ze dne [datum] uplatnil a navrhl, aby případné plnění, které by bylo soudem žalobkyni přiznáno, bylo v prvé řadě započteno na tuto pohledávku žalovaného za žalobkyní. Žalovaný tedy uplatnil proti žalobkyni svou pohledávku k započtení, přičemž navrhl, aby mu bylo přisouzeno o 196 000 Kč více, než co uplatnila žalobkyně. Takový projev žalovaného je podle § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), nikoli pouze obranou proti návrhu, ale také vzájemným návrhem ve smyslu § 97 o. s. ř. Soud proto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalovaného vyzval k zaplacení soudního poplatku za vzájemný návrh v částce 9 800 Kč do 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] Lhůta marně uplynula dne [datum], neboť do tohoto dne žalovaný soudní poplatek nezaplatil. K podání ze dne [datum], v němž žalovaný uvedl, že se rozhodl svou pohledávku v částce 540 000 Kč uplatňovat toliko jako procesní obranu; pohledávku za žalobcem bude uplatňovat v tomto řízení jen v případě, že by nadepsaný soud hodlal vyhovět žalobnímu návrhu, a v opačném případě svou pohledávku žalovaný nebude v rámci tohoto řízení uplatňovat a uplatní ji případně v rámci samostatného řízení, soud uvádí, že tento úkon žalovaného (byť ne úplně srozumitelný) obsahuje projev žalovaného, podle něhož je jeho uplatnění vzájemného návrhu nad rámec kompenzační námitky vázáno na splnění podmínky. K takovému úkonu se proto podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. Podstatné tedy je, že soudní poplatek za vzájemný návrh nebyl včas zaplacen. Soud proto podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb. řízení o vzájemném návrhu žalovaného (tedy pouze co do částky, o niž žalovaným uplatněná pohledávka k započtení převyšuje žalobkyní uplatněnou pohledávku) zastavil. Toliko okrajem soud dodává, že zastavení řízení nevytváří překážku věci rozhodnuté a nebrání proto případnému opakovanému uplatnění nároku vzájemným návrhem.