11 C 105/2022-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč a náhrady nákladů řízení, což odůvodnila tím, že žalobkyně je na základě koncesní smlouvy uzavřené se [územní celek] oprávněna k zajišťování odstraňování silničních vozidel z místních komunikací ve vlastnictví zadavatele (Statutární [anonymizováno]) a k braní užitků vzniklých v souvislosti se zajištěním nuceného odtahu vozidel v souladu s příslušným nařízením města [číslo] kterým se stanovují maximální ceny za nucené odtahy vozidel. Za jeden úplný odtah to byla částka 2 500 Kč s tím, že žalobkyně je povinna vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo (viz rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 21 Cdo 4546/2009). Tj. za dva úplné odtahy činí celková cena 5.000 Kč. Představenstvo žalobkyně rozhodlo o možnosti účtovat cenu za dokončení zpětného odtahu ve výši 4.000 Kč s tím, že v případě úhrady ve stanovené lhůtě se tato snižuje na 3 500 Kč. Žalovaný přes umístění značky„ Zákaz stání“ na základě rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizováno] ponechal své motorové vozidlo tovární zn. Škoda, zelené barvy, r.z. [anonymizováno] [číslo] zaparkované v ul. [ulice], [obec]. Vozidlo bránilo provedení blokového čistění komunikací a bylo proto rozhodnutím města dne [datum] rozhodnuto o provedení odtahu vozidla a toto bylo v 8:20 hodin odtaženo a vráceno poté zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo s tím, že oznámení o provedení odtahu bylo umístěno za stěrač vozidla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Odbor dopravy [stát. instituce] jako příslušný silniční správní úřad rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], rozhodl dle ust. § 19 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, o označení místních komunikací dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu osazením značky„ Zákaz stání“, a to mimo jiné ulice [ulice] dne [datum]. 5. Dne [datum] bylo vozidlo tov. zn. Škoda, [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný, zaparkováno v ulici [ulice], ačkoliv ulice byla osazena značkami zakazujícími stání v tento den. Proto bylo v 8:20 hod. pracovníkem odboru dopravy [stát. instituce] rozhodnuto o odtahu vozidla. Odtah provedla žalobkyně a po ukončení blokového čištění vrátila vozidlo zpět. Na místě bylo zanecháno oznámení o provedení odtahu. 6. Výzvou k úhradě ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 4 121 Kč s tím, že neuhradí-li ji do [datum], bude žalobkyní zahájeno soudní vymáhání nezaplaceného závazku. 7. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr ve věci: 8. Z rozhodnutí města došlo k umístění dopravní značky„ zákaz stání“ v ul. [ulice], [obec] dne [datum] za účelem čištění místních komunikací. Žalovaný nerespektoval uvedené značení a svůj vůz zaparkoval toho dne v ul. [ulice], [obec]. Rozhodnutím města byl proveden odtah vozidla a následně jeho zpětné vrácení na místo odtahu. Odtažené vozidlo bylo vozidlo [registrační značka], tov. zn. Škoda a toto bylo ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za zpětný odtah ve výši 3 500 Kč, resp. 4 000 Kč, s tím, že žalovaná částka nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. 9. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících zákonných ustanovení a předpisů: 10. Dle § 2 písm. b) zákona o provozu na komunikacích platí, že provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. 11. Dle § 45 odst. 4 zákona o provozu na komunikacích platí, že je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 12. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2011, sp. zn. 25 Cdo 4706/2009, je uvedeno, že za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku provozu. Je-li odtažení vozidla spojeno s jeho uskladněním, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. <i>13. Podle ust. § 19 odst. 5, 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích silniční správní úřad je oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu. Rozhodnutí o označení musí být provedeno nejméně týden před dnem dočasného zákazu stání na příslušné pozemní komunikaci a na řízení silničního správního úřadu se v tomto případě nevztahují obecné předpisy o správním řízení. V případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu podle předchozího odstavce je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám; v tomto případě hradí náklady spojené s odstraněním silničního vozidla ten, na jehož žádost bylo silničním správním úřadem vydáno rozhodnutí.</i> 14. Žalovaný porušil příslušná ustanovení zákona o pozemních komunikacích tím, že nerespektoval značení dopravní značkou„ zákaz stání“. Žalobkyně byla oprávněna zajistit odtah vozidla žalovaného a jeho zpětné umístění na místo odtahu a dále oprávněn účtovat za tyto úkony cenu stanovenou Nařízením [územní celek] [číslo] představenstva žalobkyně. Žalobkyní uplatněný nárok byl vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu i uvedené právní úpravě soudem shledán oprávněným a žalovanému byla uložena ve výroku uvedená povinnost. 15. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 600 Kč Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhrada hotových výdajů žalobkyně ve výši 200 Kč. Náhradu hotových výdajů přiznal soud žalobkyni podle § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně není v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů. Jelikož žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, činí podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“) výše náhrady částku 100 Kč za každý úkon, tedy za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky) částku ve výši 200 Kč. 16. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud žalobkyni nepřiznal, neboť dle § 137 odst. 3 o. s. ř. na ni má nárok pouze zástupce účastníka, vyjmenovaný v uvedeném ustanovení. 17. O lhůtě k plnění soud rozhodl zcela v souladu s ust. § 160 odst. l o. s. ř., když podmínky pro rozhodnutí jiné v daném případě neshledal.