22 C 149/2014-118 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne 23. 4. 2014 se manžel domáhal rozvodu svého manželství s manželkou [celé jméno žalované]. Svůj návrh odůvodnil tím, že sňatek uzavřeli po krátké známosti, když po krátké době mezi manželi počalo docházet k neshodám z důvodu odlišné mentality a náboženského vyznání, a jejich společné soužití skončilo po neshodách v květnu 2008. Od té doby nejsou manželé v kontaktu, v důsledku čehož má manžel za to, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno bez možnosti jeho obnovy, když manžel ztratil k manželce citový vztah. Z manželství se nenarodily žádné děti a manželství tak neplní svůj účel, když manželé nejsou v současné době v kontaktu a ani jeden z manželů nechce v manželství pokračovat. 3. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila a souhlasila se skutečnostmi v návrhu uvedenými, jako se skutečnostmi nespornými. 4. S ohledem na připojení se manželky k návrhu na rozvod manželství soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”), pokládal dále návrh na rozvod manželství za návrh společný. 5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr ve věci: 6. Z oddacího listu a lustrace manželů v integrovaném systému základních registrů vyplynulo, že manželství bylo uzavřeno dne 22. 9. 2007 v [obec], a to mezi manželem marocké státní příslušnosti a manželkou české státní příslušnosti, přičemž manželé žili naposledy společně na území České republiky, kde měli též v obvodu zdejšího soudu poslední společné bydliště na adrese [adresa žalované], jak manželka dále potvrdila při svém výslechu. Dále soud dokazováním ověřil, že manželé trvají na skutečnosti, že nemají žádných společných dětí, když však jsou matričními rodiči nezl. dcery [příjmení] [příjmení] [příjmení], [datum narození], o jejíchž poměrech pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Děčíně č. j. [číslo jednací], ze dne 12. 12. 2018. V případě druhého dítěte manželky, nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Děčíně č. j. [číslo jednací], ze dne 12. 12. 2012, že manžel není jeho otcem a tento syn manželky byl následně rozsudkem téhož soudu č. j. [číslo jednací], ze dne 4. 2. 2013, svěřen do poručnické péče [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dalšími předloženými listinami a výslechem manželky pak soud ověřil mezi manželi nesporné skutečnosti, že manželství bylo v počátku v zásadě bezproblémové, přičemž však manželé žili ve společné domácnosti pouze krátce, když mezi nimi začalo docházet k neshodám zejm. z důvodu jejich odlišné mentality a následně se manžel nejpozději v květnu 2008 odstěhoval ze společné domácnosti, čímž byl mezi manželi přerušen v zásadě jakýkoliv kontakt až do současnosti. V důsledku neshod a odloučení se manželé odcizili takovým způsobem, že v současnosti žijí každý svým vlastním životem a manželství mezi nimi je pouze formálním svazkem, na jehož zachování nemá žádný z manželů zájem. 7. Soud upustil od výslechu manžela, neboť jeho stanovisko k rozvodu manželství měl již za dostatečně dané z podaného návrhu na rozvod manželství a z toho, že se k jednání o rozvodu manželství bez omluvy nedostavil, když zároveň všechny rozhodné skutečnosti již soud zjistil z provedeného dokazování a provedení výslechu manžela by tak měl soud za nadbytečné a spojené s velkými obtížemi (§ 389 odst. 1 z. ř. s.). 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 9. Nejprve se soud zabýval pravomocí zdejších soudů ve věci jednat a rozhodnout, stejně jako otázkou rozhodného práva. Manžel je marockým občanem a manželka občankou České republiky, přičemž manželé měli naposledy společnou domácnost, společné bydliště, v obvodu zdejšího soudu. Vzhledem k tomu, že mezinárodní smlouvy mezi Marokem a Českou republikou neupravují řízení o rozvodu a to ani co se týká pravomoci, ani co se týká užití hmotného práva, postupoval soud při jejich určení podle zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – dále jen„ zmps“, ze kterého dovodil, jak svou pravomoc rozhodovat, tak užití českého práva hmotného. 10. Dle § 47 zmps, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. 11. Dle § 50 odst. 1 zmps, rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 zmps, osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. 12. Dle § 50 odst. 2 zmps, jestliže by bylo třeba podle § 50 odst. 1 zmps použít cizího právního řádu, který rozvod manželství nedovoluje anebo jej připouští jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu, jestliže alespoň jeden z manželů je státním občanem České republiky nebo alespoň jeden z manželů má v České republice obvyklý pobyt. 13. S ohledem na bydliště manželky v Německu, jako v jiném členském státě, soud posoudil svou příslušnost za danou též dle článku 3 bodu 1. písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, neboť manželé měli poslední společné obvyklé bydliště na území ČR, v obvodu zdejšího soudu, přičemž manžel zde stále ještě v době řízení bydlel a návrh na rozvod manželství byl posuzován jako návrh společný, což zároveň odůvodnilo příslušnost zdejšího soudu dle českých právních předpisů (§ 383 z. ř. s.). 14. Pro právní posouzení návrhu na rozvod manželství je tak rozhodný český právní řád, především zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen„ o. z.“. 15. Podle § 755 o. z., může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 756 soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 16. Podle § 755 odst. 3 o. z., mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 17. Podle § 758 o. z., manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 18. V posuzovaném případě ze skutkových závěrů soudu vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé společně nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství, a nejsou zde podmínky pro obnovení manželství. Poměry nezletilých dětí manželů byly postupně vypořádány rozsudky Okresního soudu v Děčíně, a proto soud ve věci neshledal překážku rozvodu manželství ve smyslu § 755 odst. 3 o. z. 19. S ohledem na to, že byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 a násl. o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v naprostém a nepřekonatelném odcizení manželů, způsobeném zejména jejich dlouhodobým odloučením, pro které se manželství stalo pouze formálním svazkem, na jehož zachování nemá žádný z manželů zájem. 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s.“.