22 C 282/2021-50 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu mezi účastníky dne 25. 3. 2019 uzavřené účastnické smlouvy č. [anonymizováno] [číslo], včetně jejího dodatku, jejíž součástí jsou také všeobecné podmínky a ceník, přičemž žalovaná byla účastníkem telefonní stanice č. [tel. číslo], č. [tel. číslo] a č. [tel. číslo]. Žalobkyně poskytla žalované v rámci akce HW bonus na základě dodatku ke smlouvě podmíněnou slevu na celkem tři zařízení typu Huawei [anonymizováno] [rok] v celkové výši 7 500 Kč (2 500 Kč za jedno zařízení), což stvrdila podpisem na daňovém dokladu [číslo], daňovém dokladu [číslo] a daňovém dokladu [číslo]. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s hrazením sjednaných plateb, čímž porušila podmínky pro poskytnutí slevy na zařízení, doúčtovala žalobkyně žalované za poskytnutou slevu částku ve výši 2 500 Kč pod evidenčním [číslo] částku ve výši 2 500 Kč pod evidenčním [číslo] částku ve výši 2 500 Kč pod evidenčním [číslo]. Žalovaná na tyto faktury ničeho neuhradila, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 7 500 Kč. 3. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Mezi účastníky probíhalo jednání o uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dne 22. 3. 2019, a to včetně jejího dodatku, součástí kterého byly podmínky pro službu HW Bonus, na základě které je nabízena sleva na nákup zařízení. Uvedená smlouva ani její dodatek však neobsahují vlastnoruční podpis žalované, ani jiný projev její vůle směřující k uzavření smlouvy. Žalobkyní byla na zařízení, jež měla být zákazníkovi poskytnuta s podmíněnou slevou, vydána stvrzenka – daňový příjmový doklad [číslo] ze dne 22. 3. 2019, stvrzenka – daňový příjmový doklad [číslo] ze dne 22. 3. 2019 a stvrzenka – daňový příjmový doklad [číslo] ze dne 22. 3. 2019, v nichž je uvedená celková cena jednoho zařízení ve výši 2 795 Kč a poskytnutá sleva ve výši 2 500 Kč na jedno zařízení, přičemž ani tyto daňové doklady neobsahují vlastnoruční podpis žalované, ani jiný projev její vůle směřující k uzavření smlouvy. Žalobkyně následně vyúčtovala žalované poskytnutou slevu na zařízení ve výši 2 500 Kč pod evidenčním [číslo] slevu na zařízení ve výši 2 500 Kč pod evidenčním [číslo] slevu na zařízení ve výši 2 500 Kč pod evidenčním [číslo]. 5. Pro úplnost soud podává, že žalobkyni před nařízením jednání vyzýval usnesením ze dne 1. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], k doložení, že v žalobě a shora popsané smlouvy byly žalovanou uzavřeny, když však žalobkyně k této výzvě soudu zaslala opisy (kopie) dokladů předložených již s žalobou, které opět neobsahovaly vlastnoruční podpis žalované, ani jiný projev její vůle směřující k uzavření smlouvy, pouze na dokumentu označeném jako smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 22. 3. 2019 bylo podpisové pole, které bylo namísto podpisu vyplněno černým obdélníkem. Z jednání konaného dne 24. 1. 2022 se žalobkyně omluvila, a proto ji soud v její nepřítomnosti nemohl opětovně vyzvat ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění splnění její důkazní povinnosti ve vztahu k dokončenému právnímu jednání. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně. 7. Soud se v rámci právního posouzení věci s ohledem na předmět sporu zabýval otázkou, zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (účastnická smlouva), či jakákoliv jiná kupní smlouva, uzavřena ve smyslu § 2079 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, na základě které by byla žalované poskytnuta předmětná zařízení s podmíněnou slevou. Vzhledem k tomu, že ani jedna z listin, které byly soudu poskytnuty žalobkyní, neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, anebo jiný projev její vůle směřující k uzavření smlouvy, má soud zato, že mezi stranami k uzavření kupní ani jiné smlouvy, na základě které by byla žalované poskytnuta předmětná zařízení, nedošlo. Žalobkyní zároveň nebylo ani žádným jiným způsobem prokázáno, že by žalovanou byla předmětná zařízení zakoupena. Soud proto přijal závěr, že nebylo dostatečně prokázáno, že byla uzavřena smlouva nebo její dodatek, na základě které by došlo k zakoupení zařízení žalovanou s podmíněnou slevou, jejíhož vrácení se žalobkyně domáhá, proto žalobu na zaplacení částky ve výši 7 500 Kč spolu s příslušenstvím zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žaloba zamítnuta, byla ve věci zcela úspěšná žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.