22 C 306/2021-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 6. 4. 2021 na žalované domáhala zaplacení částky 2 508 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za dodávky elektřiny žalované, které odebírala na odběrném místě na adrese [adresa žalované], na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 30. 8. 2017 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], přičemž dodávka elektřiny za období 9. 2. 2018 do 14. 8. 2018 byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] s datem splatnosti 10. 9. 2018 znějící na částku 2 413 Kč, po započtení uhrazených plateb ve výši 845 Kč. Dále je součástí nároku žalobkyně také poplatek ve výši 95 Kč za zaslání upomínky s výzvou k úhradě dlužné částky. Popsanou pohledávku postoupil právní předchůdce žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná vyfakturované platby nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní výzvu a žalobkyně tak dále požaduje zákonný úrok z prodlení z vyfakturovaných plateb po jejich splatnosti do zaplacení. 3. Žalobkyně po výzvě na doložení zaslané upomínky vzala svou žalobu co do nároku na úhradu upomínky částečně zpět a soud řízení na základě tohoto zpětvzetí co do částky 95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení zastavil usnesením ze dne 19. 11. 2021, č. j. [číslo jednací]. Dále se proto soud v odůvodnění tímto nárokem věcně nezabývá. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu neaktivní. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Na základě zjištění učiněných z žalobkyně předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 7. Mezi žalovanou (dříve [jméno] [příjmení]) a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 30. 8. 2017 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně a ceník. Uvedenou smlouvou se právní předchůdce zavázal dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa na adrese [adresa žalované], s EAN kódem odběrného místa [číslo] a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas právnímu předchůdci cenu elektřiny a související služby. Fakturou [číslo] (mimořádná faktura za sdružené služby dodávky elektřiny – konečný účet) byla žalované vyúčtována dodaná elektřina za období od 9. 2. 2018 do 14. 8. 2018 částkou 2 713 Kč s datem splatnosti 10. 9. 2018, to vše ve vztahu ke shora popsanému odběrnému místu. Pohledávka byla právní předchůdcem žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, ve znění jejího dodatku [číslo] ze dne 23. 9. 2019 a dodatku [číslo] ze dne 27. 3. 2020, což bylo žalované oznámeno právním předchůdcem v oznámení ze dne 16. 2. 2021, které bylo žalované odesláno téhož dne s předžalobní výzvou žalobkyně z téhož dne. Žalovaná z tohoto titulu ničeho neuhradila, přestože byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné pohledávky, minimálně nic takového v řízení netvrdila a neprokázala. 8. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 9. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud po právní stránce k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny a související poplatky plynoucí ze smlouvy, k čemuž se uzavřením smluv ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a upomínek právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené pohledávky, když jí tato pohledávka byla ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 508 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.