22 C 34/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 11. 2021 domáhala zaplacení částky 13 760,54 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za dodávky elektřiny žalovanému, které odebíral na odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala dodávky elektřiny fakturou [číslo] za období od 28. 5. 2020 do 29. 1. 2021 na částku 13 040,54 Kč se splatností 24. 2. 2021, když žalovaný na úhradu elektřiny ničeho neuhradil. Dále žalobkyně na žalovaném nárokuje ve smlouvě sjednanou náhradu upomínky výzvou k úhradě ze dne 15. 9. 2020, dále výzvou k úhradě ze dne 26. 10. 2020, a dále výzvou k úhradě ze dne 8. 1. 2021, a to po 240 Kč za upomínku. Žalovaný na uvedené nároky žalobkyni ničeho neuhradil, a to přes zaslanou předžalobní výzvu.Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil a zůstal po celou dobu neaktivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, včetně všeobecných obchodních podmínek pro dodávky elektřiny žalobkyně, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi účastníky dne 4. 10. 2015. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal za dodávky elektřiny hradit cenu stanovenou ceníkem společnosti. Součástí smlouvy učinili účastníci všeobecné obchodní podmínky, ve kterých byl sjednán poplatek za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv dlužné platby ve výši 240 Kč. 6. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od 28. 5. 2020 do 29. 1. 2021 touto fakturou na částku 13 040,54 Kč se splatností 24. 2. 2021 odběr elektřiny na shora popsaném odběrném místě, a to se zohledněním přijatých plateb ve výši 4 820 Kč. 7. Z upomínky ze dne 15. 9. 2020 soud zjistil, že touto vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 2 650 Kč na úhradu zálohy splatné 18. 8. 2020 a poplatku za upomínku 240 Kč. 8. Z upomínky ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že touto vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 7 710 Kč na úhradu záloh splatných 18. 8. 2020, 18. 9. 2020 a 19. 10. 2020 a poplatku za upomínku 240 Kč. 9. Z upomínky ze dne 8. 1. 2021 soud zjistil, že touto vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 12 770 Kč na úhradu záloh splatných 18. 8. 2020, 18. 9. 2020, 19. 10. 2020, 18. 11. 2020 a 18. 12. 2020, a dále dvou poplatků za upomínku á 240 Kč. 10. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 11. Mezi účastníky byla dne 4. 10. 2015 uzavřena smlouva sdružených službách dodávky elektřiny, součástí které jsou také všeobecné obchodních podmínky pro dodávky elektřiny žalobkyně, ve kterých byl sjednán poplatek za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv dlužné platby ve výši 240 Kč. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal za dodávky elektřiny hradit cenu stanovenou ceníkem společnosti. Dodávky elektřiny byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] za období od 28. 5. 2020 do 29. 1. 2021 v částce 13 040,54 Kč se splatností 24. 2. 2021. Žalobkyně vyzývala žalovaného písemnými upomínkami 15. 9. 2020, ze dne 26. 10. 2020 a ze dne 8. 1. 2021, k úhradě dlužných záloh a k úhradě poplatků za zaslané upomínky a v souvislosti s tím žalovanému vyúčtovala tři poplatky za upomínání á 240 Kč. Žalovaný na uvedené pohledávky ničeho neuhradil, resp. v řízení ničeho takového netvrdil ani neprokázal. 12. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. 13. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními věc po právní stránce posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat elektřinu, a žalovanému jako odběrateli vznikla povinnost platit za dodávky elektřiny stanovenou cenu. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy porušil, když se dostal do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Žalovaný se dostal do prodlení v den následující po splatnosti příslušné faktury, a od tohoto dne má věřitel právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Součástí příslušenství pohledávky jsou též náklady vynaložené na její vymáhání (§ 513 občanského zákoníku), které soud ve sjednané a uplatněné výši neshledal zjevně neúčelnými či neúměrně vysokými v poměru k vymáhané pohledávce. 16. Soud tak s odkazem na výše uvedené shledal, že je žaloba v celém rozsahu důvodná, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni uplatněnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 253 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 801 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 760,54 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 18. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.