22 C 420/2021-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 11 553 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], za dobu od 2. 6. 2020 do 30. 9. 2020 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla), a to včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 300 Kč. Výzva k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně ze dne 25. 11. 2020 byla žalovanému doručena, poté co žalobkyně zákonem předepsaným procesem zjistila neexistenci pojištění a ztotožnila v žalovaném povinnou osobu. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ve věci provedením důkazů z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti: 5. Z výpisu z centrálního registru vozidel soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (Mercedes-Benz ML 420 CDI 4-MATIC), byl v období od 19. 2. 2020 do 27. 1. 2021 žalovaný. 6. Z výpisu z databáze žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně ověřovala ve vlastních databázích jak provozovatele a vlastníka předmětného vozidla, tak přehled k tomuto vozidlu uzavřených pojistných smluv pojištění odpovědnosti za provoz motorového to vozidla, a to se zjištěním, že vlastníkem a provozovatelem vozidla byl v období od 2. 6. 2020 do 30. 9. 2020 žalovaný, přičemž poslední evidované pojištění bylo ukončeno k 1. 6. 2020. 7. Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 25. 11. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku za nepojištění předmětného vozidla za období od 2. 6. 2020 do 30. 9. 2020 ve výši 11 553 Kč, přičemž ve výzvě odůvodnila vznik a výši požadovaného poplatku, k jehož zaplacení určila žalovanému lhůtu 60 dnů od doručení výzvy. Výzva byla dle záznamu o sledování zásilky téhož dne odeslána žalovanému na adresu [adresa žalovaného], odkud byla jako nedoručitelná vrácena Českou poštou jako nedoručitelná. K zaplacení byl žalovaný dále vyzýván upomínkami ze dne 4. 3. 2021 a 1. 4. 2021, a dále předžalobní upomínku ze dne 12. 5. 2021. 8. Po zhodnocení předložených důkazů, hodnocených zvlášť i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud ke skutkovému závěru: Žalovaný byl vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], s objemem válců motoru nad 2 500 ccm, a to v době od 2. 6. 2020 do 30. 9. 2020, když v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní poté, co ta prověřila předepsaným procesem, že vozidlo nemělo pro uvedené období uzavřeno pojištění a byl to právě žalovaný, který měl povinnost pojištění uzavřít, a to výzvou žalovanému ze dne 25. 11. 2020 (ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy), ač byl o zaplacení opakovaně upomínán. Náklady na vymáhání ve výši 300 Kč jsou určené zákonem, resp. vyhláškou (viz dále) a k jejich zaplacení byl žalovaný vyzván rovněž výzvou ze dne 25. 11. 2020. Skutkový závěr o nezaplacení příspěvku a nepojištění vozidla v dotčeném období soud učinil, když žalovaný soudu nesdělil ani neprokázal, že by žalovaný nárok uhradil či vozidlo v tomto období postil a uvedené nevyplynulo ani z provedeného dokazování. 9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti – dále jen„ ZPO“, byl žalovaný jako vlastník povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tato povinnost musela být splněna po celou dobu řádného provozu vozidla (srov. § 1 odst. 2 ZPO), přičemž poruší-li vlastník uvedenou povinnost, je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti (§ 4 odst. 1 ZPO). Za vlastníka vozidla se má v případě určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vlastník, zapsaný jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 ZPO). Výše příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. – dále jen„ Vyhláška“, v této konkrétní věci ve výši 93 Kč denně. Žalobkyně má vedle příspěvku nárok též na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, stanovené § 2a Vyhlášky částkou 300 Kč (§ 4 odst. 4 ZPO). Žalobkyně určila žalovanému ve výzvě k zaplacení 30 denní splatnost žalovaných nároků, a protože žalovaný v uvedené lhůtě nároky žalobkyně neuhradil, dostal se dnem následujícím do prodlení s jejich zaplacením, přičemž za dobu prodlení vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterého žalobkyně využila. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, odůvodňující nároky žalobkyně, a tyto soud shledal v souladu se zákonem, vyhověl soud žalobě v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 553 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud žalobkyni naopak nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby, když skutečnosti uvedené v doplnění měly být uvedeny již v původní žalobě a jejich následné doplňování sod neshledal z hlediska náhrady nákladů účelným. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.