22 C 50/2021-94 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 2. 2021, jak byla doplněna podáními ze dne 17. 3. 2021 a ze dne 26. 7. 2021, se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání svého pracovního poměru u žalované dnem 9. 12. 2020 a zaplacení částky 127 715 Kč a FLEXIPASU ve výši 6 700 Kč, tj. nároků za dobu po 9. 12. 2020, jak upřesnil při jednání soudu dne 20. 7. 2020. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že dne 14. 9. 2020 uzavřel s žalovanou jako pracovní agenturou pracovní smlouvu na dobu určitou, a to na dobu dočasného přidělení žalovaného k uživateli, když pokynem k dočasnému přidělení ze stejného dne byl přidělen k uživateli [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též jen„ uživatel“), a to na období od 15. 9. 2020 do 31. 5. 2021, když potom při výkonu práce pro uživatele dne 8. 12. 2020 žalobce nastoupil na noční směnu, při které si ho dne 9. 12. 2021 zavolal žalobce (žalovaná, zjevná chyba, pozn. soudu) do kanceláře v sídle uživatele a předal mu oznámení zaměstnavatele o zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Tomu předcházel incident žalobce s ostrahou uživatele ohledně správného nošení obličejové roušky, kterou měl však žalobce nasazenou řádně a navíc uživatel neměl oprávnění na něm nasazení roušky v danou dobu požadovat. Dne 9. 12. 2021 pak žalobce adresoval dopis žalované, ve kterém namítal neplatnost výpovědi z pracovního poměru a dne 10. 12. 2021 adresoval dopis uživateli se stížností na jeho ochranku. Žalovaná do dne podání žaloby neukončila přidělení žalobce k uživateli, tedy jeho pracovní poměr neskončil, když žalovaná nemůže v pracovní smlouvě sjednat zkušební dobu, neboť doba trvání pracovního poměru je vázána na dobu přidělení zaměstnance k uživateli. Oznámení o ukončení přidělení nad to musí žalovaná oznámit žalobci písemně, což neučinila. Ukončení pracovního poměru je tak neplatné, když žalovaná jednala svévolně. Žalobci pak byla na pokyn žalované odebrána elektronická karta užívaná pro svoz zaměstnanců uživatele a pro vstup na pracoviště uživatele, čímž mu zabránila v pokračování v práci pro uživatele. Vedle neplatnosti popsaného ukončení pracovního poměru se pak žalobce domáhal doplatku mzdy ve výši za část prosince 2020, za dobu po které měl jeho pracovní poměr skončit (od 10. 12. 2020 do 31. 12. 2020), dále doplatku mzdy za leden až květen 2021, a to v celkové výši 127 715 Kč, když výši určil jako čistou mzdu ze sjednané hodinové hrubé mzdy 160 Kč a předpokládaných příplatků za práci v noci, a dále vyplacení Flexipassu ve výši 6 700 Kč, na nějž mu vznikl nárok za bezproblémovou docházku do práce v rozhodném období prosince 2020. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobu žalobce neuznává a navrhla ji v celém rozsahu zamítnout. Své stanovisko odůvodnila tím, že nerozporuje skutečnosti tvrzené žalobcem ohledně uzavření pracovní smlouvy a skutečností jeho přidělení k uživateli na dané období, stejně jako ukončení pracovního poměru ve zkušební době dne 9. 12. 2020. Dle žalované si však účastníci sjednali v pracovní smlouvě zkušební dobu tří měsíců platně v pracovní smlouvě, a ta tak uplynula až 14. 12. 2020, tedy pracovní poměr skončil jeho zrušením ve zkušební době dnem 9. 12. 2020, když právo nebrání sjednání zkušební doby též v pracovní smlouvě s pracovní agenturou, přičemž přidělení žalobce uživatele skončilo se skončením pracovního poměru s žalovanou. V takovém případě se tedy nejednalo o ukončení přidělení jednostranným prohlášením uživatele. Dále žalovaná rozporovala výpočet žalobce týkající se jeho mzdových nároků, když tyto nebyly vypočteny v souladu se zákoníkem práce z průměrné mzdy za rozhodné období, přičemž mu na tyto s ohledem na ukončení pracovního poměru ve zkušební době k 9. 12. 2022 nárok nevznikl. 3. Účastníci učinili ve svých podáních, a dále při jednání soudu dne 20. 7. 2022 nesporným, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 14. 9. 2020 pracovní smlouvu, na jejímž základě se žalovaná zavázala přidělit žalobce k dočasnému výkonu práce k jinému zaměstnavateli, žalobce byl prostřednictvím pokynu žalované k dočasnému přidělení ze dne 14. 9. 2021 přidělen k dočasnému výkonu práce u společnosti [právnická osoba], když byla stanovena doba trvání dočasného přidělení, a to od 15. 9. 2020 do 31. 5. 2021, dne 9. 12. 2020 žalovaná žalobci doručila Oznámení zaměstnavatele o zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 9. 12. 2020, kterým žalobci oznámila, že v souladu s § 66 zákoníku práce ruší pracovní poměr žalobce ve zkušební době, a to k 9. 12. 2020, dne 11. 12. 2020 doručil žalobce žalované přípis nazvaný Neplatnost výpovědi z pracovního poměru, datovaný dnem 9. 12. 2020, kterým platnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době rozporoval. K těmto skutečnostem pak soud dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, přistupoval jako ke svým skutkovým zjištěním ve věci. Sporným pak mezi účastníky zůstalo především právní hodnocení ukončení pracovního poměru a výše mzdových nároků uplatněných žalobcem v tomto řízení, resp. vznik nároku žalobce na jejich vyplacení. 4. Pro rozhodnutí o sporných skutečnostech pak soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující dílčí skutková zjištění: 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované ze dne 8. 2. 2021 (na č. l. 17, 65) a výpisu ze živnostenského rejstříku žalované ze dne 8. 2. 2021 (na č. l. 18-30), soud zjistil, že žalovaná je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je též zprostředkování zaměstnání za úhradu, když pro tuto činnost má též živnostenské oprávnění: zprostředkování obchodu a služeb, které provozuje mj. v provozovně na adrese [adresa]. 6. Z pracovní smlouvy ze dne 14. 9. 2020 (na č. l. 4-5, 39-40) soud zjistil nad rámec nesporných skutečností, že touto smlouvou byl sjednán mezi účastníky pracovní poměr, a to na dobu určitou, s ohledem na trvání dočasného přidělení žalobce k uživateli (bod 1.5 smlouvy). Součástí smlouvy bylo též sjednání zkušební doby v délce tří měsíců (bod 1.6 smlouvy). Pracovní smlouva dále obsahovala všechny podstatné náležitosti vyžadované zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce – dále jen„ z. p.“, a podpisy žalobce jako zaměstnance a osoby oprávněné jednat za žalovanou. 7. Z pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance se mzdovým výměrem ze dne 14. 9. 2020 (na č. l. 6, 41) soud ověřil, že tímto pokynem byl žalobce žalovanou přidělen k výkonu práce k uživateli na období od 15. 9. 2020 do 31. 5. 2021, jak bylo mezi účastníky nesporné. Dále soud z této listiny, podepsané žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem, zjistil, že ukončení přidělení bylo spojeno s uplynutím sjednaného období, nebo předčasně buď dohodou se zaměstnavatelem či ukončením pracovního poměru, případně jednostranným prohlášením zaměstnance či uživatele. Jednostranné prohlášení zaměstnance či uživatele pak bylo sjednáno pro případ jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodu s tím, že musí být provedeno v písemné formě a musí být doručeno zaměstnavateli, přičemž přidělení končí právě doručením zaměstnavateli. Tomu pak byla stanovena povinnost informovat bez zbytečného odkladu o ukončení pracovního poměru zaměstnance. 8. Z oznámení zaměstnavatele o zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 9. 12. 2020 (na č. l. 7) soud zjistil, že tímto bylo žalovanou jako zaměstnavatelem žalobci jako zaměstnanci oznámeno zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době k 9. 12. 2020. Součástí oznámení bylo odůvodnění ukončení pracovního poměru v době trvání sjednané zkušební doby. Důvod zrušení pracovního poměru ve zkušební době nebyl v oznámení uveden. Oznámení bylo podepsáno osobou jednající za žalovanou s vyznačeným převzetím žalobcem dne 9. 12. 2020 a s podpisem žalobce. 9. Ze záznamu o plnění povinnosti zaměstnance podrobit se výstupní prohlídce ze dne 9. 12. 2020 (na č. l. 8, 83) soud nezjistil pro rozhodnutí věci ničeho podstatného. 10. Z dopisu ze dne 9. 12. 2020 označeným jako Neplatnost výpovědi z pracovního poměru a podacího lístku ze dne 10. 12. 2020 (na č. l. 9-11) soud zjistil, že tímto dopisem žalobce oznámil žalované, že výpověď daná mu dne 9. 12. 2020 je neplatná, i když ji podepsal, když v okamžitém zrušení (pracovního poměru, pozn. soudu) musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod § 60 (z. p.). Dále žalobce popsal incident s ostrahou uživatele, ve kterém dle pracovnice ostrahy neměl zakrytý celý nos a dle žalobce měl ten zakrytý celý nos, když není žádný předpis, do jaké výše má mít nos zakrytý, přičemž ho nepustila na pracoviště, a proto šel na 20 min na přestávku. Na konci přestávky měl shodně zakrytý nos velitel směny, jak na to upozornil pracovníka žalované, když mu předávala výpověď. Předpis o tom, jak má být nos zakrytý mu k výzvě neukázali, když v tomto žalovaná selhala. Dále žalobce popsal ještě předchozí obdobný spor s ostrahou uživatele s tím, že ho jako zaměstnance se zelenou kartou šikanovali, když tak činili na pokyn žalované. Nebylo s ním tedy zacházeno stejně jako se zaměstnanci uživatele, jak mu mělo být zaručeno, a pro