22 C 504/2021-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 11. 8. 2021 na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 3 249,14 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za dodávky elektřiny žalované, kterou odebírala na odběrném místě na adrese [adresa žalované], s EAN kódem odběrného místa [číslo], na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 15. 10. 2019, jejíž součástí jsou obchodní podmínky žalobkyně a ceník, přičemž dodávka elektřiny za období od 1. 2. 2020 do 22. 9. 2020 v částce 2 400,28 Kč (zahrnující zaplacené zálohy ve výši 5 005,80 Kč) byla žalované vyúčtována fakturou [variabilní symbol] ze dne 23. 9. 2020, splatnou dne 13. 10. 2020. Dodávku elektřiny za období od 23. 9. 2020 do 12. 10. 2020 v částce 1 382,95 Kč pak žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou [variabilní symbol] ze dne 25. 10. 2020, splatnou dne 16. 11. 2020. Dále žalobkyně požadovala v souvislosti s nezaplacením popsaných faktur smluvní pokutu á 100 Kč za prodlení s jejich zaplacením, jak byla sjednána ve smlouvě. Žalobkyně na vyúčtovanou elektřinu přes zaslanou předžalobní výzvu ničeho nezaplatila a žalobkyně proto požaduje zákonný úrok z prodlení za prodlení s jejich úhradou. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu neaktivní. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z žalobkyně předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 6. Mezi účastníky byla dne 15. 10. 2019 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně a ceník. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa na adrese [adresa žalované], s EAN kódem odběrného místa [číslo], a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Dodávka elektřiny za období od 1. 2. 2020 do 22. 9. 2020 byla žalované vyúčtována fakturou [variabilní symbol] ze dne 23. 9. 2020, splatnou dne 13. 10. 2020, na částku 2 400,28 Kč. Dodávka elektřiny za období od 23. 9. 2020 do 12. 10. 2020 byla žalované vyúčtována fakturou [variabilní symbol] ze dne 25. 10. 2020, splatnou dne 16. 11. 2020, na částku 1 382,95 Kč. V souvislosti s nezaplacením popsaných faktur smluvní pokutu á 100 Kč za prodlení s jejich zaplacením, jak byla sjednána ve smlouvě. Žalovaná na vyfakturované dodávky elektřiny přes zaslanou předžalobní upomínku ničeho neuhradila, resp. ničeho takového v řízení neuvedla ani neprokázala. 7. Soud při právním hodnocení vycházel z následujících ustanovení. 8. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 9. Podle § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”, se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud po právní stránce k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. o. z. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky dle shora uvedené faktury, resp. jednotlivých vyúčtování. Jelikož žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající ze zmíněné smlouvy, vzniklo žalobkyni rovněž právo požadovat po ní smluvní pokutu za prodlení s jejím zaplacením, když soud neshledal sjednanou smluvní pokutu v rozporu se zákonem či s dobrými mravy a žalovaná neplatnost jejího sjednání nenamítla. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 249,14 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. 15. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.