29 C 97/2022-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 2 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stal držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla zákonná povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku a hradit ho žalobkyni. Tuto povinnost žalovaná splnila dne [datum]. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. tak žalované vznikla povinnost hradit televizní poplatek v aktuální výši, tj. [dlužné období] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] v celkové výši 2 700 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z celkové dlužné částky v kapitalizované výši do dne podání žaloby. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku dle výše uvedeného, jak plyne zejména z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků na žalovanou. Přihláška byla podána v únoru 2011 a žalobkyně neviduje žádné ukončení přihlášení poplatníka televizních poplatků. S ohledem na tuto skutečnost soud vycházel z přihlášky žalované, když podle § 8 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v zákoně do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Takový doklad však žalovaná ve věci nepředložila, proto soud vycházel z toho, že žalovaná je nadále poplatníkem televizního poplatku dle původní přihlášky. Podle § 3 tohoto zákona pak platí, že poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 5 odst. 1 tohoto zákona dále platí, že poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Dle § 6 tohoto zákona dále platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Soud tedy shledal žalobu jako plně důvodnou. Současně soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 409,37 Kč (dle nař. vl. 351/2013 Sb.). Při rozhodnutí věci vycházel soud zejména z listinných důkazů, tj. zejména z potvrzení České pošty a další listin založených ve spise. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. platí, že jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč. Ve sporech o zaplacení televizních poplatků zásadně nejsou náklady potřebnými k účelnému uplatnění práva náklady na právní zastoupení žalobce (viz nález Ústavního soudu ve věci I. ÚS 3768/14). V této věci k ničemu mimořádnému, co by odůvodňovalo právní zastoupení, nedošlo. Soud proto žalobkyni přiznal jen náhradu nákladů řízení v takové výši, jako kdyby nebyla právně zastoupena, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za podání návrhu ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.