33 C 183/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě koncesní smlouvy uzavřené se [územní celek] (dále jen„ zadavatel“) ze dne [datum] (dále jen„ koncesní smlouva“) zmocněna k zajišťování odtahů vozidel z místních komunikací zadavatele z důvodu veřejného zájmu dle ust. § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemní komunikaci a o jeho odtažení rozhodl policista nebo strážník obecní policie dle ust. § 45 zákona č. 361/2000 Sb. Dále je dle koncesní smlouvy oprávněna k braní užitků z výnosu z nuceného odtahu vozidel. Zadavatel jako silniční správní úřad dne [datum] rozhodl o dočasném zákazu stání na místní komunikaci v ulici [ulice], a to z důvodu provádění blokového čištění komunikací. Ačkoliv na základě tohoto rozhodnutí byla komunikace označena příslušnou přenosnou dopravní značkou s informací o datu a hodině dočasného omezení, dne [datum] v [údaj o čase] hodin, kdy bylo čištění ulice prováděno, v ulici [ulice] parkoval [značka automobilu], [registrační značka], jehož registrovaným provozovatelem je žalovaná, která rozhodnutí silničního správního úřadu nerespektovala, neboť vozidlo sama neodstranila ani neprokázala případné závažné důvody, které jí to znemožnily. Proto bylo vozidlo žalované odtaženo a poté v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4546/2009 po provedení čištění vráceno zpět na místo. Cenu za odtah stanoví nařízení [stát. instituce] [číslo] to konkrétně ve výši 4 000 Kč za úplný odtah. O odtahu vozidla žalobkyně žalovaného písemně vyrozuměla oznámením ze dne [datum]. Žalovaná však na tuto výzvy nereagovala a dlužnou částku žalobkyni dosud ani zčásti nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí k tomu soud vyzval. 2. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených a na jejich základě dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 3. Žalovaná byla v rozhodné době provozovatelem [značka automobilu], [registrační značka], který dne [datum] v [údaj o čase] hodin ponechala zaparkovaný v místech, na něž se vztahovalo rozhodnutím silničního správního úřadu stanovené dočasné omezení provozu (konkrétně zákaz stání) z důvodu čištění místní komunikace, jež se nachází na území zadavatele. Žalobkyně, na základě zmocnění zadavatelem v koncesní smlouvě, tento automobil odstranila (odtáhla) a po dokončení čištění ulice vozidlo vrátila na místo, ze kterého byl automobil odtažen, což žalované dne [datum] písemně oznámila a vyzvala jí k zaplacení ceny odtahu ve výši 4 000 Kč, avšak žalovaná jí požadované částky ani zčásti neuhradila. 4. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů: 5. Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. 6. Podle § 19a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. 7. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích Je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. 8. Podle § 124 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění účinném do 30. 6. 2018, obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci. Místně příslušný je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se pozemní komunikace nachází. 9. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jelikož odstranila silniční vozidlo, jehož provozovatelem byla žalovaná, z místní komunikace, na níž bylo z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání, přičemž je žalovaná povinna nahradit náklady s odstraněním vozidla spojené, tedy náklady na odtah automobilu ve výši 4 000 Kč. K jejich zaplacení žalobkyně žalovaného vyzvala dne [datum] a žalovaná jí je tak byla povinna zaplatit nejpozději do dne uvedeného ve výzvě (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.), což neučinila. Do prodlení se zaplacením poplatku za odtah se žalovaná dostala v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. 12. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, jejichž výše se skládá z žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů ve výši 2x 100 Kč paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhl. 254/2015 Sb. (za sepis žaloby a předžalobní výzvy), celkem náklady řízení činí 600 Kč.