34 C 207/2022-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel [právnická osoba] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytl převodem na jeho bankovní účet částku 2 000 Kč, která měla být žalovaným spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky (není předmětem žaloby) splacena nejpozději dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci konal jednání dne [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému stavu věci. Žalobkyně v posuzované věci neprokázala, že původní věřitel s žalovaným uzavřel Smlouvu o zápůjčce, neboť nepředložil smlouvu či listinu opatřenou podpisem žalovaného. Smlouva o zápůjčce sice může být uzavřena ústně či formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Žalobkyně dále neprokázala, že částka 2 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, o odročení nepožádala, soud ji nemohl poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce a že částka 2 000 Kč byla poskytnuta žalovanému na jeho bankovní účet. 5. Soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný však v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a žádné náklady mu tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.