34 C 284/2022-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalovaný byl dne [datum] ošetřen v protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní. Za ošetření a pobyt na záchytné stanici byl žalovanému vystaven daňový doklad na částku 2 500 Kč. Žalovaný uznal dluh co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do 8 dnů, tedy do [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) v nepřítomnosti účastníků. 4. Žalovaný od 00:59 do 7:52 hod dne [datum] pobýval v protialkoholní záchytné stanici (Potvrzení o poskytnutí záchytu). Náklady na jeho pobyt a ošetření byly vyčísleny částkou 2 500 Kč (Skutečné náklady). Poskytnutá služba byla žalovanému vyúčtována a žalovaný částku 2 500 Kč uznal dne [datum] co do důvodu a výše a zavázal se ji uhradit do 8 dnů (Osobní účet pacienta). Dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky do 8 dnů. 5. Dle § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Žalovaný dluh za ošetření a pobyt v záchytné stanici písemně uznal co do důvodu i výše, proto se má dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Dluh byl splatný dle § 1958 o. z. ve lhůtě stanovené žalobkyní ve vystaveném vyúčtování, tedy do [datum] (8 dnů od uznání závazku). Jelikož žalovaný náklady spojené s pobytem a ošetřením na záchytné stanici včas neuhradil, ocitl se od [datum] v prodlení a je proto povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.