36 C 108/2021-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 10. 2021 domáhala zaplacení částky 3 105 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží za nezaplacené televizní poplatky za měsíce únor 2019 až prosinec 2020. Úrok z prodlení požadovala žalobkyně kapitalizovaný v celkové výši 509,55 Kč (tj. v zákonné výši vždy od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou až do dne podání žaloby), přičemž televizní poplatek je splatný vždy nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Podáním ze dne 10. 11. 2021 vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 945 Kč na jistině a co do částky 218,46 Kč na příslušenství (vše za období únor 2019 až srpen 2019), předmětem řízení tak zůstala částka 2 160 Kč na jistině s příslušenstvím za období září 2019 až prosinec 2020. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k přihlášení poplatníka datovanou dnem 2. 7. 2018. Ve výzvě bylo uvedeno, že žalovaná je na adrese [adresa žalované], avšak není vedena mezi plátci televizních poplatků; žalobkyně proto vyzvala žalovanou k podání přihlášky k úhradě televizních poplatků nebo zaslání čestného prohlášení do 30 dnů od obdržení výzvy o tom, že se na ni vztahuje některá z výjimek placení televizních poplatků. Výzvu si žalovaná osobně převzala dne 9. 7. 2018. Přípisem ze dne 28. 1. 2019 žalobkyně sdělila žalované, že ji zařadila do evidence plátců televizního poplatku, když na zaslanou výzvu neobdržela žádnou reakci, s tím, že první poplatek bude předepsán za únor roku 2019. Následně žalobkyně přípisy ze dne 8. 3. 2021 a ze dne 18. 5. 2021 vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných poplatků. Z předávacího protokolu ze dne 30. 8. 2016 vyplývá, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pak z této toliko vyplývá, že u žalované je vedena adresa odběrného místa [adresa žalované]. Dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Soud má za to, že tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná byla v rozhodném období od září 2019 až do prosince 2020 odběratelem elektrické energie v uvedeném odběrném místě na adrese [adresa žalované], nebylo prokázáno. Žalovaná se jako poplatník do evidence nepřihlásila, ale byla do evidence zapsána přímo žalobkyní, neboť nereagovala na zaslanou výzvu žalobkyně. V potvrzení o přihlášení poplatníka je sice uvedeno, že žalovaná měla být přihlášena jako poplatník tiskopisem„ přihlášení televizního poplatníka“ v měsíci únoru roku 2019, ale rovněž z něj plyne, že toto potvrzení bylo vyhotoveno přímo žalobkyní. Potvrzení o odběru elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa žalované] nebylo předloženo - z předávacího protokolu toliko vyplývá, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k předání 1 ks CD se seznamem zákazníků, avšak již z něj nevyplývá konkrétní seznam těchto zákazníků; pokud jde o„ jmennou tabulku“ předloženou žalobkyní, tak opět z této bez dalšího nevyplývá, že se jedná o seznam zákazníků předaný na CD, resp. původ této„ jmenné tabulky“ není vůbec zřejmý a v podstatě se jedná o toliko žalobkyní svépomocí vyhotovený důkaz. S ohledem na vše shora uvedené tak má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná byla odběratelem elektřiny v uvedeném odběrném místě, proto nelze mít za to, že byly splněny podmínky ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a nelze tak žalovanou považovat za poplatníka televizního poplatku. Že by žalovaná byla poplatníkem z jiného důvodu, tvrzeno nebylo. Nebylo tedy prokázáno, že žalované vznikla povinnost platit televizní poplatky a žalovaná se nemohla tedy ani dostat do prodlení s jejich úhradou. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). Pro úplnost soud uvádí, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně [anonymizováno] skutečnosti, že žalovaná byla v rozhodném období odběratelem elektrické energie, jelikož se však žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo dne 2. 3. 2022, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu nevznikly žádné náklady řízení, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.