70 C 63/2021-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 10. 9. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na internetových stránkách společnosti. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč dne 2. 11. 2015 převodem na bankovní účet, který uvedl ve formuláři žádosti o půjčku. Žalovaný dluh přes výzvy nezaplatil ani zčásti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2017 byla tato pohledávka postoupena žalobkyni. 3. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil, přičemž po celé řízení zůstal procesně pasivním. 4. Soud dne 16. 8. 2022 provedl ve věci jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, ani svou nepřítomnost neomluvili, ačkoli byli k jednání řádně a včas předvoláni. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Soud z žalobkyní předložené smlouvy zjistil, že tato není opatřena žádnými podpisy smluvních stran. Taková smlouva proto dle názoru soudu neprokazuje, že smlouva o zápůjčce byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena, když předložená smlouva o zápůjčce není žalovaným podepsaná a ani z jiných důkazů nevyplývá, že žalovaný s touto smlouvou vyslovil souhlas. K tvrzení žalobkyně, že žalovanému vyplatila dne 2. 11. 2015 částku 3 000 Kč na účet uvedený žalovaným v žádosti o půjčku, opatřil soud vyjádření [název] S.A., organizační složka, [IČO], kterým provedl při jednání důkaz a zjistil z něj, že číslo bankovního účtu [bankovní účet] neexistuje. Z žalobkyní předložené (nepojmenované) listiny uvedené označením„ Contacts“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně evidovala u žalovaného bankovní účet [bankovní účet] s poznámkou„ mBank“. Z žalobkyní předloženého výpisu denního pohybu na účtu [číslo] se podává, že dne 2. 11. 2015 byla zúčtována platba na vrub účtu předchůdkyně žalobkyně ve výši 3 000 Kč, ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2017 a příslušné části její přílohy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným ve výši jistiny 3 000 Kč s datem půjčky 2. 11. 2015 a s datem splatnosti 2. 12. 2015 a celkovou výší dluhu 4 780 Kč. 6. Na základě uvedených zjištění soud shledal, že žaloba je nedůvodná. Jednak se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy, jednak se jí ani nepodařilo prokázat vyplacení peněz (3 000 Kč) žalovanému ze strany předchůdkyně žalobkyně, když podle sdělení banky neexistoval účet, na který měla být žalovanému zápůjčka vyplacena. Žalobkyní uplatněný nárok jí tak nemohl být přiznán ani z titulu potenciálního bezdůvodného obohacení, když se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by se žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně (resp. po postoupení pohledávky pak na úkor žalobkyně) jakkoli obohatil ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v plném rozsahu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. V řízení byl procesně úspěšnou stranou žalovaný, který proto má v abstraktní rovině právo na náhradu nákladů řízení; jelikož však v konkrétní rovině (s ohledem na procesní pasivitu žalovaného) není patrné, že by žalovaný vynaložil v souvislosti s řízením jakékoli náklady, nebylo zde nákladů, na jejichž přiznání by žalovaný měl právo (výrok II. tohoto rozsudku).