74 C 195/2022-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhala zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku s tím, že dne [datum] při jízdě na lince metra B hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Dle žalobkyně jsou tak splněny podmínky pro to, aby po ní mohla žalobkyně požadovat jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná do podání žaloby ničeho nezaplatila. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne [datum] zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince B metra dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému plyne z informací pro cestující, ze smluvních přepravních podmínek a z tarifu PID. 5. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn níže uvedený skutkový stav: Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní (výpis z obchodního rejstříku), a to dne [datum] na lince metra B dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou, kdy jízdné činilo vždy 30 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaná do podání žaloby ničeho nezaplatila, přestože byla žalobkyní upomenuta (výzva k plnění ze dne [datum], podací arch). 6. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 7. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 8. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, vznikl žalobkyni nárok na jízdné a přirážku k jízdnému. Protože žalovaná následně požadované nezaplatila, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byla zcela úspěšná žalobkyně a měla by nárok na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů jí však nepřiznal, neboť nebyly vynaloženy účelně. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně proti téže žalované podala před touto žalobou již dvě žaloby (vedené pod sp. zn. 14 C 89/2022, 33 C 154/2022), a to vždy pro zaplacení pohledávky ve výši 1 530 Kč - neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému vždy pouze za jednu jízdu. V době podání žaloby vedené pod sp. zn. 33 C 154/2022 (tj. dne 21. 2. 2022) žalobkyně měla splatnou pohledávku, která byla uplatněna touto žalobou. Žalobkyni tak nic nebránilo, aby podala pouze jednu žalobu, když by jí tak vznikl nárok na úhradu nákladů řízení pouze jednou. V řízení vedeném pod sp. zn. 33 C 154/2022 byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů v částce 1 489 Kč, tedy v částce dosahující téměř žalobou uplatňovanou pohledávku. Soud uvádí, že výše nákladů by byla stejná i v případě, že by v rámci jedné žaloby uplatnila oba nároky (z této žaloby i z žaloby pod sp. zn. 33 C 154/2022). Soud zdůrazňuje, že je zcela na vůli žalobkyně, zda podá k uplatnění všech svých nároků pouze jednu žalobu či podá pro každý nárok žalobu samostatně, nemůže však očekávat, že soud náklady na další žaloby, které byly podány v blízké časové souslednosti, shledá účelnými. Postup žalobkyně, kdy pohledávky proti žalované uplatnila samostatnými žalobami, je sice možný, avšak současně nehospodárný a vede ke zvyšování nákladů řízení na úkor žalované. Soud v tomto směru odkazuje na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2930/09, odst. 16, přičemž uvádí, že již nemohlo dojít ke spojení věcí soudem, neboť ve věci vedené zdejším soudem sp. zn. 14 C 89/2022 a sp. zn. 33 C 154/2022 bylo rozhodnuto dříve, než bylo zjištěno, že žalobkyně měla proti žalované více pohledávek, které uplatnila samostatnými žalobami a spojení s věcí tak nebylo možné. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.