74 C 229/2021-65 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 26. 4. 2021 domáhala zaplacení částky 3 036 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku s tím, že dne 7. 5. 2018 při jízdě na lince [číslo] ([dopravní prostředek]) a dne 4. 6. 2018 při jízdě na lince [číslo] ([dopravní prostředek]) hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Dle žalobkyně jsou tak splněny podmínky pro to, aby po ní mohla žalobkyně požadovat jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z obou přeprav dopravním prostředkem. Žalovaná do podání žaloby ničeho nezaplatila. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. 2. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 11. 2021 byla [titul] [jméno] [příjmení], advokátka, ustanovena pro toto řízení opatrovníkem žalované, neboť žalované se nepodařilo doručit písemnosti na poslední známou adresu v cizině. 3. Opatrovník žalované nárok žalobkyně neuznal, a to ani z části. Uvedl, že žalovaná v předmětných dnech necestovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní a nevznikla jí tak povinnost hradit jízdné. Rovněž uvedl, že v předmětných dnech nekontroloval v předmětných vozech cestující žádný revizor pověřený žalobkyní. Žalovaná nepodepsala v předmětných dnech žádné listiny, tedy ani zápisy o provedené přepravní kontrole. Dále uvedl, že je možné, že žalovaná doklad totožnosti, dle kterého měla být ověřena její totožnost, buď ztratila, nebo jí byl odcizen. Navrhl proto zamítnutí žaloby. 4. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 7. 5. 2018 zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 7. 5. 2018 na lince [číslo] ([dopravní prostředek]) dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Zápis byl podepsán žalovanou i žalobkyní (pověřeným zaměstnancem žalobkyně). 5. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 4. 6. 2018 zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 4. 6. 2018 na lince [číslo] ([dopravní prostředek]) dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Zápis byl podepsán žalovanou i žalobkyní (pověřeným zaměstnancem žalobkyně). 6. Z výzvy k plnění ze dne 17. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky ve výši 3 136 Kč. Výzva byla žalované odeslána dne 22. 3. 2021 na adresu uvedenou v záznamech o přepravní kontrole. 7. Z listiny označené jako celkový dluh pasažéra plyne, že žalobkyně eviduje za žalovanou dluh na jízdném a přirážkách k jízdnému v celkové výši 34 802 Kč. 8. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn níže uvedený skutkový stav: Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to ve dnech 7. 5. 2018 a 4. 6. 2018 na linkách dopravního prostředku [číslo] ([dopravní prostředek]) a [číslo] ([dopravní prostředek]). Na výzvu kontrolora se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou, kdy jízdné činilo vždy 18 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaná do podání žaloby ničeho nezaplatila, přestože byla žalobkyně upomenuta (výzva k plnění ze dne 17. 3. 2021, podací arch). 9. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 10. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 11. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 12. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 13. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, vznikl žalobkyni nárok na jízdné a přirážku k jízdnému. Protože žalovaná následně požadované nezaplatila, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. K námitkám opatrovníka žalované soud předně uvádí, že vyjádření opatrovníka žalované je vnitřně rozporné, když jednotlivé vznesené námitky si vzájemně odporují (jak může žalovaná vědět, že v dopravních prostředcích neprobíhala žádná kontrola cestujících, když dopravními prostředky necestovala). Všechny námitky mají společné to, že se jedná pouze o hypotetické námitky - opatrovník v podstatě vyjmenovává veškeré teoretické možnosti, které mohly nastat, a které by vylučovaly odpovědnost žalované, avšak aniž by mu byly známy jakékoliv relevantní informace o tom, že se tak stalo. Opatrovník se tak snaží svoji povinnost tvrzení přenést na soud a navrhuje, aby soud postupoval dle vyšetřovací zásady a zjistil stav bez nejmenších pochybností. Soud zdůrazňuje, že úkolem soudu není zjistit skutkový stav bez nejmenších pochybností, ale skutkový stav, který se jeví vysoce pravděpodobný. Soud navíc dodává, že námitka opatrovníka, že v dopravních prostředcích neprobíhaly žádné kontroly cestujících, tedy že žalobkyně vyhotovuje fiktivní zápisy o přepravní kontrole, jsou na hranici křivého obvinění. Jelikož opatrovník žalované soudu přes výzvu soudu nesdělil, jak se dle něj měly dané situace odehrát jinak, a soud po provedeném dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala žalobou uplatňované nároky, neprovedl opatrovníkem navržené důkazy. Provedení opatrovníkem žalované navržených důkazů (výslech osob provádějících kontrolu, informace správních orgánů o tom, zda žalované nebyl odcizen doklad totožnosti, informaci o číslech průkazů totožnosti) by bylo nadbytečné. Navíc k nedostatečným tvrzením se dokazování neprovádí. Soud dodává, že opatrovník žalované sice uvedl, všechny hypotetické možnosti, proč žalované nevznikla povinnost hradit žalobou uplatňovanou pohledávku, avšak při provádění jednotlivých důkazů nevznesl námitku pravosti ani správnosti listinných důkazů zejména zápisů o provedené přepravní kontrole. Soud závěrem dodává, že soud ve sporném řízení neprovádí žádné důkazy ex offo, neboť sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy je výhradně na stranách, aby řádně splnili svou povinnost tvrzení a důkazní. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 500 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 (předžalobní upomínka ze dne 17. 3. 2021, žaloba) a dále 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 (účast na jednání) uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 16. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 14. 2. 2022, neboť žalobkyně neuvedla žádná nová tvrzení. 17. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1