74 C 276/2022-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 1. 6. 2022 domáhala zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku s tím, že dne 5. 3. 2022 při jízdě na lince [číslo] (autobus) hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Dle žalobkyně jsou tak splněny podmínky pro to, aby po něm mohla žalobkyně požadovat jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný do podání žaloby ničeho nezaplatil. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 5. 3. 2022 zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 5. 3. 2022 na lince [číslo] (autobus) dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému plyne z informací pro cestující, ze smluvních přepravních podmínek a z tarifu PID. 5. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn níže uvedený skutkový stav: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní (výpis z obchodního rejstříku), a to dne 5. 3. 2022 na lince [číslo] (autobus) dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou, kdy jízdné činilo vždy 30 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaný do podání žaloby ničeho nezaplatil, přestože byl žalobkyní upomenut (výzva k plnění ze dne 18. 5. 2022, podací arch). 6. Podle § 18a odst. 1 zák. č. 111/1994 Sb. řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je, mimo jiné, oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji. 7. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. cestující je povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. 8. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, vznikl žalobkyni nárok na jízdné a přirážku k jízdnému. Protože žalovaný následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byla zcela úspěšná žalobkyně a měla by nárok na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů jí však nepřiznal, neboť nebyly vynaloženy účelně. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně proti témuž žalovanému podala před touto žalobou již jednu žalobu (vedená pod sp. zn. 36 C 262/2022), a to pro zaplacení pohledávky ve výši 1 530 Kč - neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému vždy pouze za jednu jízdu. V době podání žaloby vedené pod sp. zn. 36 C 262/2022 (tj. dne 25. 4. 2022) žalobkyně měla splatnou pohledávku, která byla uplatněna touto žalobou. Žalobkyni tak nic nebránilo, aby podala pouze jednu žalobu, když by jí tak vznikl nárok na úhradu nákladů řízení pouze jednou. V řízení vedeném pod sp. zn. 36 C 262/2022 byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů v částce 1 489 Kč, tedy v částce dosahující téměř žalobou uplatňovanou pohledávku. Soud uvádí, že výše nákladů by byla stejná i v případě, že by v rámci jedné žaloby uplatnila oba nároky (z této žaloby i z žaloby pod sp. zn. 36 C 262/2022). Soud zdůrazňuje, že je zcela na vůli žalobkyně, zda podá k uplatnění všech svých nároků pouze jednu žalobu či podá pro každý nárok žalobu samostatně, nemůže však očekávat, že soud náklady na další žaloby, které byly podány v blízké časové souslednosti, shledá účelnými. Postup žalobkyně, kdy pohledávky proti žalovanému uplatnila samostatnými žalobami, je sice možný, avšak současně nehospodárný a vede ke zvyšování nákladů řízení na úkor žalovaného. Soud v tomto směru odkazuje na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2930/09, odst. 16, přičemž uvádí, že již nemohlo dojít ke spojení věcí soudem, neboť ve věci vedené zdejším soudem sp. zn. 36 C 262/2022 bylo rozhodnuto dříve, než bylo zjištěno, že žalobkyně měla proti žalovanému více pohledávek, které uplatnila samostatnými žalobami a spojení s věcí tak nebylo možné. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.