74 C 51/2022-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení, které bylo zahájeno žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 10. 11. 2021, byla povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 551 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení. Žalovaný byl v období od 14. 5. 2019 do 23. 9. 2019 vlastníkem osobního automobilu s [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1 350 cm3 do [číslo] cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo mít v předmětném období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). Dle tvrzení žalobkyně nárok na úhradu dlužné částky plyne z § 4 odst. 1 ZPOPV. Nárok se skládá ze zákonného příspěvku ve výši 6 251 Kč (133 dní x denní sazba 65 Kč) a z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dle § 4 odst. 6 ZPOPV k úhradě zákonného příspěvku za nepojištěné období ve výši 6 251 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, když výzvu žalovanému odeslala dne. Žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzván výzvou dne 13. 10. 2021, žalovaný však ničeho do podání žaloby neuhradil. 2. Dne 11. 1. 2022 byl Okresním soudem v Ústí nad Labem vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], kterým bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni částku ve výši 6 551 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Dne 2. 2. 2022 podal žalovaný odpor, kterým došlo ke zrušení shora uvedeného elektronického platebního rozkazu. Žalovaný v odporu uvedl, že dne 22. 3. 2014 prodal předmětné vozidlo a tudíž již pojistné od té doby nehradil. Dále uvedl, že mu žádné upomínky nebyly doručeny, neboť byl ve výkonu trestu odnětí svobody a nemohl si tak změnit adresu trvalého bydliště. 3. Podáním ze dne 8. 3. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu v celém rozsahu zpět a navrhla zastavení řízení, neboť žalovaný jí až po podání žaloby sdělil, že není vlastníkem předmětného vozidla a toto doložil kupní smlouvou ze dne 22. 3. 2014. Žalobkyně uvedla, že v době podání žaloby nemohla vědět, že žalovaný dne 22. 3. 2014 převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu, když žalovaný nedodržel svou povinnost nahlásit změnu vlastnictví na příslušnému úřadu, který by změnu zapsal do registru vozidel. Žalobkyně uvedla, že žalovanému zasílala veškeré písemnosti na adresu uvedenou v registru vozidel, když jiná adresa jí nebyla známa. Žalobkyně proto požadovala náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. 4. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 téhož ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala po zahájení řízení žalobu zcela zpět, avšak před zahájením jednání ve věci samé, soud řízení zastavil (výrok I.). 6. Dne 22. 3. 2014 žalovaný a [jméno] [příjmení] podepsali kupní smlouvu, kterou žalovaný jako prodávající převedl vlastnické právo k osobnímu vozidlu s [registrační značka] na [jméno] [příjmení] jako kupujícího. V registru vozidel byl jako vlastník a provozovatel osobního vozidla s [registrační značka] zapsán v období od 26. 10. 2006 do 1. 10. 2019 žalovaný, když dne 1. 10. 2019 došlo k zániku vozidla z důvodu ekologické likvidace. V databázi žalobkyně byl jako vlastník a provozovatel osobního vozidla s [registrační značka] zapsán žalovaný s adresou [adresa žalovaného]. Žalovaný dne 3. 2. 2022 zaslal zástupkyni žalobkyně email, ve kterém jí sdělil, že již není vlastníkem vozidla s [registrační značka] a že od 30. 12. 2019 nemá trvalé bydliště na adrese [adresa žalovaného]. V centrální evidenci obyvatel měl žalovaný zapsánu jako trvalou adresu [adresa žalovaného]. 7. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 8. V projednávané věci žalobkyně podala žalobu v situaci, kdy žalovaný byl zapsán v registru vozidel jako vlastník vozidla, k němuž nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Povinnost k úhradě příspěvku do garančního fondu má v takovém případě vlastník či provozovatel vozidla zapsaný v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 1 a 2 ZPOPV), tedy žalovaný. Této povinnosti se může zprostit pouze tak, že doloží okolnosti, které jeho povinnost k úhradě příspěvku vylučují (§ 4 odst. 7 zákona). Do doby, než tak učiní je povinen příspěvek zaplatit. Žalovaný okolnost vylučující jeho povinnost k placení příspěvku doložil, ač k tomu byl žalobkyní před podáním žaloby opakovaně vyzýván, až po zahájení tohoto řízení. V době zahájení řízení tak žalovaný měl povinnost, vzhledem k nedoložení důvodů pro zproštění se povinnosti k placení příspěvku, příspěvek zaplatit, žaloba proto byla podána důvodně. Až po jejím podání doložil žalovaný skutečnost vylučující jeho povinnost k placení příspěvku, proto žalobkyně vzala žalobu zpět. Žaloba tak byla vzata zpět pro chování žalovaného, který až po podání žaloby soudu a žalobkyni sdělil, že údaj zapsaný v registru vozidel ohledně vlastnictví k předmětnému vozidlu neodpovídá skutečnosti, neboť od 22. 3. 2014 není vlastníkem, ani provozovatelem předmětného vozidla. Žalobkyni tak podle § 142 odst. 2 věty druhé o. s. ř. vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 551 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalobkyně nepožadovala náhradu nákladů za zpětvzetí žaloby, proto jí soud za tento úkon náhradu nákladů nepřiznal. 9. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. 10. Žalobkyně po podání žaloby uhradila dne 10. 11. 2021 soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem ke shora uvedeným ustanovením tak žalobkyni nelze vrátit uhrazený soudní poplatek, proto byl započten mezi náklady řízení žalobkyně.