74 C 81/2022-45 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení, které bylo zahájeno žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum], je zaplacení částky 3 645 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 678,66 Kč. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených televizních poplatků za říjen roku 2018, za leden, duben, červenec a říjen roku 2019, za leden, duben, červenec a říjen roku 2020 vždy ve výši 405 Kč měsíčně, které byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona. Nárok dále tvoří kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 678,66 Kč vzniklý za období od prodlení s úhradou jednotlivých žalobou uplatňovaných televizních poplatků (vždy od 16. dne v měsíci) do [datum]. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. 3. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum] a potvrzení České pošty soud zjistil, že žalovaný se v prosinci roku 2009 přihlásil jako poplatník televizního poplatku z televizního přijímače, když ve výpise byl označen jménem, přímením, IČem a adresou. Dále z něj plyne, že žalovaný do evidence přihlásil jeden televizní přijímač. 4. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných televizních poplatků za duben, červenec a říjen roku 2017, za leden, duben, červenec a říjen roku 2018, za leden, duben, červenec a říjen roku 2019, za leden, duben, červenec a říjen roku 2020 v celkové výši 6 074,54 Kč včetně úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 049,92 Kč. Dopis byl žalovanému doručen dne [datum] (kopie dodejky). 5. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných televizních poplatků v celkové výši 7 504,46 Kč. Dopis byl žalovanému odeslán dne [datum] (kopie dodejky). 6. Z listiny označené jako specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku plyne, jakým způsobem žalobkyně vypočetla úrok z prodlení z jednotlivých dlužných poplatků kapitalizovaný ke dni [datum] v částce ve výši 678,66 Kč. 7. Soudu je z jeho úřední činnosti známo (z živnostenského rejstříku), že podnikání žalovaného je přerušeno již od [datum] až do [datum]. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný označený IČem se v prosinci roku 2009 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku, když do evidence přihlásil jeden televizní přijímač. Televizní poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil televizní poplatek za říjen roku 2018, za leden, duben, červenec a říjen roku 2019, za leden, duben, červenec a říjen roku 2020. V rozhodném období měl žalovaný přerušeno podnikání. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 9. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o televizních poplatcích“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 10. Podle § 6 zákona o televizních poplatcích činí měsíční výše televizního poplatku částku 135 Kč. 11. Podle § 7 odst. 2 zákona o televizních poplatcích platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 12. Podle § 7 odst. 3 zákona o televizních poplatcích platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. 13. Podle § 10 zákona o televizních poplatcích platí, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným § 3 odst. 2 zákona o televizních poplatcích povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem, když v evidenci měl evidován jeden televizní přijímač. Televizní poplatek tak byl žalovaný povinen hradit jen jeden za jeden televizní přijímač, tedy částku ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona o televizních poplatcích). V rozhodném období od října roku 2018 do října roku 2020 žalovaný nevykonával podnikatelskou činnost, neboť v tomto období měl přerušeno podnikání. Žalovaný tak byl povinen hradit televizní poplatek nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákona o televizních poplatcích). Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za říjen roku 2018, za leden, duben, červenec a říjen roku 2019, za leden, duben, červenec a říjen roku 2020 v celkové výši 1 215 Kč (9 x 135 Kč). Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá § 7 zákona o televizních poplatcích, a to v kapitalizované výši 235,87 Kč (ke dni [datum]). 16. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě, co do částky ve výši 1 215 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 235,87 Kč, vyhověl. 17. Žalobkyni naopak nevzniklo právo na úhradu částky převyšující jeden televizní poplatek, tedy co do částky 270 Kč včetně úroku z prodlení. Žalovaný se sice přihlásil do evidence jako podnikatel, ale zároveň do evidence přihlásil jen jeden televizní přijímač a byl tak povinen hradit pouze jeden poplatek. Kdyby byl žalovaný i v rozhodném období podnikatelem, byl by poplatek splatný čtvrtletně, avšak žalovaný v rozhodném období již podnikatelem nebyl, tedy poplatek byl splatný měsíčně. Soud dodává, že žalobkyně v žalobě nijak nespecifikovala, proč po žalovaném požaduje poplatek ve výši 405 Kč, zda se domnívá, že žalovaný byl povinen hradit poplatek za tři televizní přijímače, nebo zda nepřesně specifikovala měsíce, za které požaduje televizní poplatek (například ne tři poplatky za tři přijímače splatné každý měsíc, ale tři poplatky za jeden přijímač splatné čtvrtletně), naopak jednoznačně označila jednotlivé měsíce, za které měl dluh vzniknout a jakou výši poplatku za daný měsíc požaduje, tedy soud vycházel z jí označených nároků. 18. Soud proto žalobu, co do částky ve výši 2 430 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 442,79 Kč, zamítl. 19. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl by právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné náklady nepřiznal. 20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.