8 C 50/2016-76 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] se žalobkyně domáhala po [celé jméno žalovaného] (dříve 1. žalovaný) a [celé jméno žalované] (dříve 2. žalovaná) zaplacení částky 24 237,88 Kč s příslušenstvím - nárok na vrácení peněžních prostředků včetně sjednaného úroku, které poskytl jim původní věřitel ([právnická osoba], [IČO]) na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum]. 2. Dle insolvenčního rejstříku bylo proti žalované [celé jméno žalované] dne [datum] zahájeno insolvenční řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] byl usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] zjištěn úpadek žalované [celé jméno žalované] a povoleno oddlužení. 3. Ve vztahu k [celé jméno žalované] (dříve 2. žalované) tak bylo řízení v souladu s § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ke dni 28. 6. 2018 přerušeno. 4. Ve vztahu k [celé jméno žalovaného] (dříve 1. žalovanému) Okresní soud v Ústí nad Labem vyhlásil dne [datum] rozsudek pro zmeškání, kterým uložil [celé jméno žalovaného] (dříve 1. žalovanému) zaplatit žalobkyni částku 24 237,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 637,88 Kč od 14. 9. 2014 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,90 % ročně z částky 22 637,88 Kč od 20. 8. 2013 do zaplacení a náklady řízení v částce 13 607 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum], když k tomuto dni skončila účast [celé jméno žalovaného] (dříve 1. žalovaného) v tomto řízení. Řízení bylo na dále vedeno pouze proti [celé jméno žalované]. 5. Podáním ze dne 3. 12. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu vůči [celé jméno žalované] v celém rozsahu zpět a navrhla, zastavení řízení, a to s ohledem na platby vymožené v exekučním řízení vedeném proti [celé jméno žalovaného]. Náhradu nákladů řízení žalobkyně nepožadovala. 6. Soud vyzval žalovanou [celé jméno žalované], aby se vyjádřila k podanému návrhu na zastavení řízení, když k výzvě připojil doložku dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy když se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s návrhem na zastavení souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto má soud za to, že se zastavením souhlasí. 7. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 téhož ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu zpět a žalovaná se zpětvzetím vyslovila souhlas, soud řízení v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními zastavil. 9. Dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. 10. Žalobkyně vzala žalobu zpět, neboť by se její pohledávka stala v budoucnu s největší pravděpodobností (s ohledem na průběh insolvenčního řízení) v souladu s § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, naturální pohledávkou. Právo na náhradu nákladů řízení by tak žalobkyni nebylo možno přiznat s ohledem na právní závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 155/2017 ze dne 30. 5. 2019, když osvobození od placení pohledávek se vtahuje nejen na samotnou pohledávku, ale i na její příslušenství. Pokud by se osvobození nevztahovalo i na příslušenství pohledávky, byl popřen smysl a účel insolvenčního řízení, resp. ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona. Zároveň žalobkyně uvedla, že z exekuce vedené proti [celé jméno žalovaného] obdržela nějaké platby, neuvedla však, kdy a v jaké výši byly platby uhrazeny, ani zda došlo k úhradě celé žalobou uplatněné pohledávky. Toto své tvrzení nedoložila. Pokud by ho však doložila, neměla by žalovaná právo na náhradu nákladů, když by ho měla žalobkyně, které by však s ohledem na právní závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 155/2017 ze dne 30. 5. 2019, nebylo možno náhradu nákladů přiznat. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že žalobkyně ani nepožadovala úhradu nákladů řízení, soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.