8 C 571/2021-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Návrhem ze dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství, uzavřeného dne [datum] v [obec]. Uvedla, že z počátku bylo manželství bezproblémové, ale postupem zjistila, že mají s manželem rozdílné názory na vedení domácnosti a výchovu dětí, což vedlo k hádkám a postupně k citovému odcizení a rozvratu manželství, kdy s manželem nijak nekomunikuje, kromě např. vyzvednutí dětí ze školy, nebaví se, snaží se v bytě nepotkat, má problém mluvit s manželem klidně, bez emocí, má pocit, že už na něj jen křičí. 2. Manžel se vyjádřil tak, že se s rozvodem nesouhlasí. Nesouhlasí ani s existencí rozvratu manželství, když uvedl, že trvá na tom, že s manželkou žijí jako manželé, jsou si věrni, řádně vychovávají děti, společně rozhodují o záležitostech rodiny a v podstatných věcech nalézají konsensus. Dále uvedl, že by rozvod byl v rozporu se zájmem dětí. K tomu doplnil, že minimálně on by se snažil k dětem chovat stále stejně, ale„ určitě by dopad rozvodu na děti nebyl pozitivní, proto jej může považovat za negativní“. Dále také namítl, že je osobou, která se na příp. rozvratu markantně nepodílela, a rozvodem by mu byla způsobena zvlášť závažná újma, když je jeho úkolem držet rodinu i manželství pohromadě, a pokud by soud dal manžele za pravdu, že by je manželství rozvráceno,„ vrhlo by to na něho jakýsi negativní stín“. Dále uvedl, že v řízení o úpravě péče a výživy o jejich nezletilé děti, [jméno] a [jméno], bylo zdejším soudem rozhodnuto o svěření dětí do společné péče rodičů. 3. Soud nařídil jednání na den [datum], a z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. Ze shodných tvrzení (a z oddacího listu) má soud za zjištěné, že manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne [datum] v [obec]. Dále bylo ze shodných tvrzení manželů a z řízení vedeném mezi manželi u zdejšího soudu, především z rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zjištěno, že za trvání manželství se účastníkům narodily dvě děti, a to nezletilá [jméno], narozená dne [datum], a nezletilý [jméno], narozený dne [datum], přičemž soud schválil dohodu rodičů (manželů), podle které se nezletilé děti svěřují pro dobu po rozvodu do společné péče rodičů (manželů), přičemž přestože spolu rodiče nežijí od podzimu 2021 jako manželé, nemají představu, kdy se kdo ze společné domácnosti odstěhuje, zatím se podílí na péči a hrazení nákladů nezletilých, proto soud nerozhodoval o výživném a úpravě styku k dětem s tím, že teprve po rozvodu manželství budou manželé řešit, zda budou pokračovat ve společném soužití. Ze skutkových zjištění opatrovnického soudu považuje soud v tomto řízení za významné především účastníky nezpochybňovanou skutečnost, že manžel dlouhodobě nemá příjem z pracovní či obdobné činnosti, když naposledy byl evidován pojistný vztah u zaměstnavatele cca 2 měsíce na podzim 2018, který byl vypovězen zaměstnavatelem z důvodu neschopnosti manžela předat dostatečně své znalosti zákazníkům. 4. Z výslechu manželů bylo především zjištěno, že manželé spolu stále žijí ve společné domácnosti, ovšem nikoli jako manželé již od podzimu 2021. Manželé se shodli, že spolu nežijí intimně, když minimálně pohlavní styk neměli od podání návrhu na rozvod, a že na běžném chodu domácnosti se manžel nijak nepodílí finančně. Manželka k tomu uvedla, že spolu žijí jako cizí lidé, když vše okolo domácnosti řeší sama, a manžel dělá jako by nic. Manžel se naopak domnívá, že obecně možná není vše úplně v pořádku, ale z jeho subjektivního pohledu určitě ano, když hlavním hlavní náplní manželského soužití je společná výchova dětí a starost o domácnost. Manžel dlouhodobě nemá příjem z pracovní či obdobné činnosti, když dle vlastního vyjádření se většinu času dále sebevzdělává, aby měl možnost si v budoucnu najít svou vysněnou práci. Manželka v tomto vidí hlavní problém, když manžela vnímá jako někoho, kdo si záměrně práci nehledá, a přestože má nějaké finanční prostředky ze zrušeného stavebního spoření, není na něj v tomto spolehnutí, kdyby se cokoli stalo. Soud má proto za zjištěné, že mezi manžely panují neshody v takové míře, že manželství neplní svou funkci. Funkcí manželství je vedle společné výchovy dětí, také společné hospodaření, a pokud si manžel dlouhodobě odmítá zajistit příjem, aby se mohl spolupodílet na běžném ekonomickém chodu domácnosti také finančně, tuto část„ společného hospodaření manželů“ zjevně nenaplňuje. Odhlédnout nelze ani od intimního soužití manželů, když řádně pečovat o děti a domácnost může ve společné domácnosti klidně i osoba jako je např. babička, ale jistě tak nenaplní funkci manželství. Pokud spolu manželé nežijí dlouhodobě intimně, nepochbyně ani tato funkce manželství není naplněna. Ilustrující je část dokazování, kdy se k výpovědi manželky manžel dotázal, zda měla manželka radost, když jí dal ráno polibek, k čemuž manželka uvedla, že radost neměla, neboť vůbec nechce, aby se jí manžel dál dotýkal a dělal, že se nic neděje. Soud nepovažuje pro potřeby rozhodnutí v tomto řízení za nezbytné, aby se manželé shodli na vzájemných rozporech, naopak rozvrat manželství, jeho hloubka, trvalost a příp. napravitelnost je zřejmější, pokud manželé ani nejsou schopni společně identifikovat jeho hlavní příčiny, ať již se neshodnou na dílčích rozporech, nebo má jeden z nich subjektivně za to, že je vše v pořádku. Podstatná je prokázaná skutečnost, že spolu manželé nežijí jako manželé již cca půl roku intimně a ještě delší dobu jako společně hospodařící. K manželskému soužití je třeba vůle obou manželů, přičemž manželka funkčnost manželství a příp. obnovení soužití kategoricky vyloučila, když za hlavní cíl považuje odstěhování manžela ze společné domácnosti, kde spolu žijí jako cizí lidé. Vnitřní pocit jednoho z manželů, že je vše v pořádku na zachování manželství sám o sobě nestačí. 5. Soud dospěl ze shora uvedených důvodů ve smyslu § 756 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), ke skutkovému závěru, že manželské soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a to z důvodu odcizení především ze strany manželky, nicméně způsobeného hlubokými vzájemnými neshodami na tom, jak vůbec má být naplňováno manželství. Ze zjištěných skutečností má soud za to, že jednou z hlavních příčin rozvratu manželství je zjevně neochota či neschopnost manžela podílet se finančně na běžném ekonomickém chodu společné domácnosti, když si přes svou vysoce odborné vzdělání odmítá zajistit příjem z pracovní či obdobné činnosti. Tuto skutečnost není možné pravděpodobně označit za jedinou příčinu rozvratu, ovšem s ohledem na dlouhodobé odmítání manžela podílet se na finančním zabezpečení rodiny, a současně odmítání, že by tento stav byl způsoben jakoukoli vnější překážkou, lze tuto příčinu označit za hlavní, a tedy soud uzavírá, že vina na rozvratu manželství je především na straně manžela. Pokud z pohledu manžela je lepší několik let trávit dalším sebevzděláváním, aniž by takový způsob života vyplýval ze vzájemné dohody manželů, nelze takový postoj označit za souladný s funkcí manželství. 6. Soud se dále měl v úmyslu zabývat námitkami manžela, že příp. rozvodem by byla 1) způsobena vážná újma nezletilým dětem, a 2) by byla způsobena závažná újma samotnému manželovi. Z těchto obecných tvrzení, resp. přeformulování zákonné dikce § 755 odst. 2 OZ, soud implikoval, že manžel poukazuje na přítomnost tzv. tvrdostní klauzule ve prospěch dítěte, resp. manžela. S ohledem na naprostou absenci konkrétního tvrzení, když manžel pouze obecně uvedl, že„ určitě by dopad rozvodu na děti nebyl pozitivní, proto jej může považovat za negativní“, resp. příp. rozvod„ by vrhl na něho jakýsi negativní stín“, soud manžela poučil ve smyslu § 118a odst. 1, příp. 3 o.s.ř., že nemá za dostatečná tvrzení, která by mohla naplnit zákonnou úpravu, a vyzval jej, aby uvedl konkrétně, jakým způsobem by byl příp. rozvod se zájmem dětí, resp. právě manžela, jinak může být ve sporu neúspěšný. Na to manžel žádná tvrzení nedoplnil. Soud proto konstatuje, že manžel neunesl břemeno povinnosti tvrzení ve vztahu k překážkám, které by převážily zjištěný rozvrat manželství, a svým způsobem uměle udržely po maximální dobu 3 let manželský svazek. 7. Za daného stavu soudu nezbývá, než konstatovat, že rozvrat manželství (a obecně jeho příčiny) byl zjištěn, přičemž současně nebylo zjištěno naplnění zákonné překážky rozvodu rozvráceného manželství ve smyslu § 755 OZ. Z důvodů shora uvedených soud manželství účastníků podle tohoto ustanovení rozvedl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, když neshledal žádné okolnosti případu, které by jiné rozhodnutí odůvodňovaly.