22 C 16/2023-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 11. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 22 088,93 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], dne 30. 12. 2019 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Dodávka elektřiny za období od 1. 1. 2020 do 29. 7. 2020 byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] na částku 23 335,88 Kč se splatností dne 25. 8. 2020. Na základě opravných dat od distributora byla žalované ke dni 29. 7. 2020 provedena oprava stavu elektroměru a vystavena opravná faktura [číslo] na částku 226,95 Kč jakožto přeplatek se splatností dne 8. 10. 2020, která vyjadřuje rozdíl mezi původním a novým vyúčtováním, původní faktura proto zůstává v platnosti. Původní částka 23 335,88 Kč tak byla ponížena o tento přeplatek na částku 23 108,93 Kč. Dále žalovaná na výše uvedenou fakturu ve znění opravné faktury uhradila dne 18. 1. 2021 částku 520 Kč a dne 22. 2. 2021 částku 500 Kč, zbytek ve výši 22 088,93 Kč již žalovaná neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 tato pohledávka přešla na žalobkyni. Žalovaná popsaný nárok nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a zůstala po celou dobu neaktivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. 5. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 30. 12. 2019 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] kterou se společnost [právnická osoba], zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], s EAN kódem odběrného místa [číslo], a žalovaná se zavázala za dodávky elektřiny hradit cenu stanovenou platným ceníkem společnosti. 6. Dodávku elektřiny za období od 1. 1. 2020 do 29. 7. 2020 společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalované fakturou [číslo] vystavenou dne 11. 8. 2020 na částku 23 335,88 Kč se splatností dne 25. 8. 2020. 7. Na základě opravných dat od distributora byla žalované ke dni 29. 7. 2020 provedena oprava stavu elektroměru a vystavena dne 24. 9. 2020 opravná faktura [číslo] na částku 226,95 Kč se splatností dne 8. 10. 2020. Tato částka vyjadřuje rozdíl mezi původním a novým vyúčtováním, původní faktura proto zůstává v platnosti a částka 226,95 Kč byla jakožto přeplatek od původní částky 23 335,88 Kč odečtena, přičemž k úhradě zbylo 23 108,93 Kč. 8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, uzavřené mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní, byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, a to ke dni 4. 10. 2022, kdy byla připsána kupní cena na účet postupitele. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 7. 10. 2022. 9. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7. 10. 2022 odeslanou téhož dne byla žalovaná vyzvána k zaplacení uvedeného nároku před podáním žaloby. 10. Žalovaná z těchto titulů uhradila dne 18. 1. 2021 částku 520 Kč a dne 22. 2. 2021 částku 500 Kč, zbytek ve výši 22 088,93 Kč již žalovaná neuhradila, minimálně nic takového ve vztahu k řízení netvrdila ani neprokázala. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. 12. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 13. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k následujícímu, že mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala, přičemž byl v ceně následně zohledněn přeplatek z opravné faktury a částečná plnění žalované. Žalovaná se dostala do prodlení v den následující po splatnosti výše uvedené faktury a od tohoto dne má věřitel právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 byla předmětná pohledávka platně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 336 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 884 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 088,93 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (pozn.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a návrh ve věci samé – žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 18. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 19. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.