22 C 518/2021-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Návrhem podaným u soudu dne 18. 12. 2021 se manželka domáhala vůči manželovi rozvodu manželství. Návrh manželka odůvodnila tím, že manželství uzavřeli dne 15. 6. 2013 v Tunisku, když s manželem naposledy společně bydleli na adrese [adresa], ve Francii, manželka od října 2020 žije v [obec] s nezletilou dcerou manželů, [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození], přičemž s manželem není aktuálně v žádném kontaktu a není jí známo, kde se manžel fakticky zdržuje, neboť mezi ní a manželem asi před čtyřmi lety nastaly neshody z důvodu nadměrného požívání alkoholických nápojů manžele a společného hospodaření, a proto se manželka odstěhovala zpět do České republiky. V současné době má manželka již jiného životního partnera a k manželovi nemá žádný citový vztah, což vylučuje možnost obnovení manželství. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství přes výzvu soudu nevyjádřil a zůstal po celou dobu v řízení zcela neaktivním, když se nedostavil přes řádné předvolání ani k jednání soudu nařízenému na 25. 1. 2023, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti za podmínek stanovených § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 3. Z oddacího listu a z výpisů z registru obyvatel soud zjistil, že manželé uzavřeli manželství dne 15. 6. 2013 v [anonymizována dvě slova] v Tunisku, když manželka je občanství Česká republika a manžel Tunisko. Manželství bylo zaregistrováno v knize manželství Matričního úřadu městské části města Brna, Brno – střed. Z manželství se narodila doposud nezletilá [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození], jejíž poměry byly upraveny pro dobu po rozvodu manželství rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu ze dne 20. 10. 2022, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 22. 11. 2022, a to s přihlédnutím ke stanovisku opatrovníka nezletilé. 4. Z výpovědí manželky, jako účastnice řízení, soud zjistil, že manželství uzavřeli po asi roční známosti, když se účastníci seznámili na Letních olympijských hrách v Londýně. Z počátku bylo manželství spokojené a manželé společně žili ve Francii, na adrese [adresa], odkud se manželka v říjnu 2020 odstěhovala, poté co si při návštěvě České republiky v létě 2020 našla jiného přítele, když asi před 4 lety začaly mezi manžely stále přetrvávající neshody, a to z důvodu nadměrného požívání alkoholických nápojů manželem, kdy tento přestal pracovat a nedával manželce ani žádné peníze na život a domácnost. Manželka poté opustila s dcerou společnou domácnost ve Francii a vrátila se do České republiky, kde si začala žít s novým životním partnerem, se kterým by chtěla mít další děti a chtěla by s ním založit rodinu. V současné době se manželka necítí k osobě manžela jakkoliv citově vázána a nemá zájem o obnovení manželského soužití. 5. Skutkovým závěrem soudu, po posouzení provedených důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, pak je, že manželé uzavřeli manželství dne 15. 6. 2013 v [anonymizována dvě slova] v Tunisku, když manželka je občanství Česká republika a manžel Tunisko. Z manželství se narodila doposud nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození], jejíž poměry byly pravomocně dostatečně upraveny pro dobu po rozvodu manželství rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu ze dne 20. 10. 2022, č. j. [číslo jednací]. Manželství manželů je hluboce trvale a nenávratně rozvráceno, když manželce se manžel pro své chování a dlouhou odluku nepřekonatelně citově odcizil, a proto si již našla nového partnera, se kterým chce založit rodinu, a proto též vylučuje obnovení manželství. Důvodem rozvratu manželství pak soud shledal nepřekonatelné odcizení manželů. 6. Soud se ve věci po právní stránce nejprve zabýval otázkou, zda je v souzené věci dána pravomoc českých soudů. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - dále jen„ z. m. p. s.“, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. V řešené věci pak soud z výpisu z centrální evidence obyvatel zjistil, že manželka byla v době zahájení řízení občankou České republiky a manžel občanem Tuniska. Vzhledem k českému občanství žalobkyně je proto v souzené věci dána pravomoc českých soudů (§ 47 odst. 1 z. m. p. s.). Nad to oba manželé měli též k datu zahájení řízení evidovaný pobyt v obvodu zdejšího soudu a je proto též dána místní příslušnost soudu ve smyslu § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s.“. 7. Na základě svých skutkových zjištění a shledání příslušnosti a pravomoci soudu, soud dospěl k závěru, že žalobě o rozvod manželství lze vyhovět. Otázku, kterým právem se rozvod manželství řídí, posoudil podle těchto ustanovení: 8. Podle § 49 odst. 1 z. m. p. s., osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Dle § 50 odst. 1 z. m. p. s. se rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. 9. V dané věci bylo prokázáno, že každý z manželů je občanem jiného státu, a že oba manželé měli v době zahájení řízení evidovaný pobyt v České republice, v okrese Ústí nad Labem, přičemž Českou republiku neváže ve vztahu k Tunisku žádná mezinárodní smlouva upravující příslušnost či rozhodné právo ve vztahu k projednávané věci, a soud proto jako soud příslušný a pravomocný rozhodoval tuto právní věc dle českého hmotného práva, tj. především dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen„ o. z.“. 10. Podle § 755 o. z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 tohoto ustanovení, nemůže být manželství rozvedeno, přestože je soužití manželů rozvráceno, byl-li by rozvod v rozporu (a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo (b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odst. 3 tohoto ustanovení, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 11. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 12. Podle § 758 o. z., manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podmínky rozvodu manželství podle § 755 o. z. jsou v souzené věci splněny. Ze skutkového závěru soudu v této věci lze vyvodit jednoznačný závěr, že manželství manželů je rozvráceno a není možná jeho obnova, když manželka nechce manželské společenství zjevně obnovit a manželé spolu nežijí (§ 758 o. z.). Zároveň bylo soudem shledáno dostatečné vypořádání poměrů nezletilé rozsudkem zdejšího soudu. 14. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., když zároveň nebyly shledány žádné překážky rozvedení manželství, soud návrhu vyhověl a manželství rozvedl. Příčinu rozvratu manželství soud shledal v nepřekonatelném odcizení manželů. 15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 23 z. ř. s., když neshledal podmínky pro přiznání náhrady nákladů jednomu z manželů.