37 C 150/2023-43 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 24. 2. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání věci, a to měřicího zařízení (plynoměru) uvedeného ve výroku I. shora. Žalobu odůvodnila tím, že v odběrném místě žalovaného č. EIC [číslo] na adrese [adresa žalovaného], bylo osazeno měřicí zařízení ve vlastnictví žalobkyně za účelem měření spotřeby plynu dodávaného žalovanému do odběrného místa. V daném odběrném místě došlo na žádost obchodníka s plynem k ukončení služeb distribuční soustavy dnem 1. 11. 2022 a od následujícího dne dochází k neoprávněnému odběru plynu. Žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy má při neoprávněném odběru právo omezit nebo přerušit distribuci plynu, což z hlediska technických možností lze provést pouze demontáží měřicího zařízení. Žalovaný však žalobkyni neumožnil v daném odběrném místě provést demontáž plynoměru, ačkoliv byl vyzýván k jeho zpřístupnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní. 3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), rozhodl věc bez nařízení jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Dne 6. 12. 2006 byl nainstalován v bytové jednotce [číslo] na adrese [adresa žalovaného], v odběrném místě č. EIC [číslo], měřidlo-plynoměr výrobní [číslo]. Posledním zákazníkem v tomto odběrném místě byl žalovaný, o čemž svědčí mj. skutečnost, že na uvedené adrese se mu daří doručovat poštu do poštovní schránky a rovněž z předložených fotografií vyplývá, že má v bytovém domě na uvedené adrese domovní zvonek s jeho jménem. Rovněž z vyjádření Stavebního bytového družstva [název] ze dne 7. 2. 2023, které je v katastru nemovitostí vedené jako vlastník předmětné bytové jednotky, vyplývá, že žalovaný sice není od 24. 11. 2022 členem bytového družstva, nicméně bytovou jednotku ještě nevrátil do dispozice družstva. Dne 27. 10. 2022 žalobkyně obdržela od obchodníka s plynem, společnosti [právnická osoba], požadavek na ukončení dodávky plynu žalovanému do výše uvedeného odběrného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení 1. 11. 2022. Dne 24. 11. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému oznámení, že obchodník s plynem ji požádal jako provozovatele distribuční soustavy o ukončení dodávky plynu v odběrném místě žalovaného a že další distribuce plynu v odběrném místě bude kvalifikována jako neoprávněná distribuce. Oznámila žalovanému, že dne 6. 12. 2022 dojde k demontáži měřicího zařízení-plynoměru, který je ve vlastnictví žalobkyně, a vyzvala jej k umožnění přístupu k měřicímu zařízení. Totéž oznámila žalovanému přípisem ze dne 10. 1. 2023 s tím, že servisní technik přijde demontovat plynoměr dne 2. 2. 2023. Ve dnech 6. 12. 2022 a 2. 2. 2023 se žalobkyně pokoušela provést demontáž předmětného plynoměru, v uvedeném odběrném místě žalovaného, demontáž neproběhla, neboť zákazník nebyl přítomen. Dne 3. 2. 2023 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, kterou ho vyzval k poskytnutí součinnosti a sjednání termínu pro demontáž plynoměru, výzva byla doručena žalovanému, ovšem zůstala bez odpovědi. Tyto skutečnosti má soud za prokázané z žádosti o ukončení distribuce plynu, protokolů o servisní zakázce č. 921300016543 a č. 922000018302, výzvy žalobkyně ze dne 24. 11. 2022 a 10. 1. 2023, předžalobní výzvy, poštovních podacích archů, potvrzení o podání zásilky a jejím doručení, fotografií pořízených technikem žalobkyně při neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru, online náhledu do katastru nemovitostí a potvrzení bytového družstva, když o pravosti těchto listinných důkazů soud nemá důvod pochybovat. 5. Podle § 74 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen„ energetický zákon“), je neoprávněným odběrem plynu odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, a odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem plynu, které nejsou splněny ani po předchozím upozornění. 6. Podle § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6, má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu. 7. Podle § 71 odst. 6 věty první energetického zákona zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. 8. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že žaloba je důvodná. Došlo k ukončení dodávky plynu do odběrného místa žalovaného, v tomto odběrném místě tak docházelo k neoprávněnému odběru plynu a žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy byla oprávněna přerušit distribuci plynu, což mohla fakticky učinit pouze odebráním měřicího zařízení, jehož je vlastníkem. Žalovaný však žalobkyni neumožnil přístup k měřicímu zařízení za účelem jeho odebrání, toto zařízení jí neoprávněně zadržuje, proto je žalobkyně oprávněna domáhat se vydání věci podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. Ačkoliv žalovaný není oprávněn sám demontáž měřicího zařízení provést (§ 71 odst. 5 energetického zákona), je v tomto případě žaloba na vydání věci vhodným prostředkem ochrany práva žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012). K vydání dojde tak, že žalovaný umožní přístup k měřicímu zařízení a jeho demontáž pověřenému zástupci žalobkyně, což vyplývá i z žalobního návrhu. Soud proto žalobě vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby á 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a za 1 úkon právní služby á 750 Kč dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předložená předžalobní výzva neobsahuje skutkový a právní rozbor), tj. celkem odměna 3 750 Kč (při stanovení odměny soud vyšel z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 977 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, tj. celkem 7 627 Kč. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod