37 C 44/2023-52 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 3. 1. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání věci, a to ve výroku I. uvedeného měřicího zařízení (plynoměru). Žalobu odůvodnila tím, že v odběrném místě žalovaného na adrese [adresa žalovaného], v odběrném místě č. EIC [číslo], bylo osazeno měřicí zařízení ve vlastnictví žalobkyně za účelem měření spotřeby plynu dodávaného žalovanému do odběrného místa. V daném odběrném místě došlo na žádost obchodníka s plynem k ukončení služeb distribuční soustavy dnem 7. 9. 2022 a od následujícího dne dochází k neoprávněnému odběru plynu. Žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy má při neoprávněném odběru právo omezit nebo přerušit distribuci plynu, což z hlediska technických možností lze provést pouze demontáží měřicího zařízení. Žalovaný však žalobkyni neumožnil v daném odběrném místě provést demontáž plynoměru, ačkoliv byl vyzýván k jeho zpřístupnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní. 3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), rozhodl věc bez nařízení jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Dne 10. 2. 2021 zástupci žalobkyně nainstalovali v bytové jednotce [číslo] na adrese [adresa žalovaného], v odběrném místě č. EIC [číslo], měřidlo-plynoměr výrobní [číslo] (protokol o instalaci a předložené fotografie zachycující nainstalovaný plynoměr). Od té doby byl zákazníkem v tomto odběrném místě žalovaný, o čemž svědčí mj. skutečnost, že na uvedené adrese se mu daří doručovat poštu do poštovní schránky a rovněž z předložených fotografií vyplývá, že má v bytovém domě na uvedené adrese poštovní schránku a domovní zvonek s jeho jménem. Dne 6. 9. 2022 žalobkyně obdržela od obchodníka s plynem, společnosti [právnická osoba], požadavek na ukončení dodávky plynu žalovanému do výše uvedeného odběrného místa z důvodu neplacení, s požadovaným datem ukončení 7. 9. 2022. Dne 9. 9. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému oznámení, že obchodník s plynem ji požádal jako provozovatele distribuční soustavy o ukončení dodávky plynu v odběrném místě žalovaného a že další distribuce plynu v odběrném místě bude kvalifikována jako neoprávněná distribuce. Oznámila žalovanému, že dne 16. 9. 2022 dojde k demontáži měřicího zařízení – plynoměru, který je ve vlastnictví žalobkyně, a vyzvala jej k umožnění přístupu k měřicímu zařízení. Ve dnech 16. 9. 2022 a 16. 12. 2022 se žalobkyně pokoušela provést demontáž předmětného plynoměru, v uvedeném odběrném místě žalovaného, demontáž neproběhla, neboť zákazník nebyl přítomen. Dne 21. 12. 2022 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, kterou ho vyzval k poskytnutí součinnosti a sjednání termínu pro demontáž plynoměru, výzva byla doručena žalovanému, ovšem zůstala bez odpovědi. Tyto skutečnosti má soud za prokázané z protokolu o montáži měřidla, žádosti o ukončení distribuce plynu, záznamů o neúspěšné demontáži měřidla, oznámení žalobkyně ze dne 9. 9. 2022, předžalobní výzvy, poštovních podacích archů, potvrzení o podání zásilky a jejím doručení a fotografií pořízených technikem žalobkyně při neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru, když o pravosti těchto listinných důkazů soud nemá důvod pochybovat. Navrhovaný důkaz záznamy telefonních hovorů mezi zástupcem žalobkyně a žalovaným soud pro jejich nadbytečnost neprováděl, neboť samotné listinné důkazy dostatečně prokazují tvrzení uvedené žalobkyní. 5. Podle § 74 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen„ energetický zákon“), je neoprávněným odběrem plynu odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, a odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem plynu, které nejsou splněny ani po předchozím upozornění. 6. Podle § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6, má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu. 7. Podle § 71 odst. 6 věty první energetického zákona zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. 8. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že žaloba je důvodná. Došlo k ukončení dodávky plynu do odběrného místa žalovaného, v tomto odběrném místě tak docházelo k neoprávněnému odběru plynu a žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy byla oprávněna přerušit distribuci plynu, což mohla fakticky učinit pouze odebráním měřicího zařízení, jehož je vlastníkem. Žalovaný však žalobkyni neumožnil přístup k měřicímu zařízení za účelem jeho odebrání, toto zařízení jí neoprávněně zadržuje, proto je žalobkyně oprávněna domáhat se vydání věci podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. Ačkoliv žalovaný není oprávněn sám demontáž měřicího zařízení provést (§ 71 odst. 5 energetického zákona), je v tomto případě žaloba na vydání věci vhodným prostředkem ochrany práva žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012). K vydání dojde tak, že žalovaný umožní přístup k měřicímu zařízení a jeho demontáž pověřenému zástupci žalobkyně, což vyplývá i z žalobního návrhu. Soud proto žalobě vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby á 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a za 1 úkon právní služby á 750 Kč dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předložené předžalobní výzvy neobsahují skutkový a právní rozbor), tj. celkem odměna 3 750 Kč (při stanovení odměny soud vyšel z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 977 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, tj. celkem 7 627 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.