11 C 155/2023-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 15 368 Kč s příslušenstvím, přičemž žalovaný nárok dovozovala z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, s žalovanou. Na základě smlouvy se zavázala poskytnout žalované bezhotovostně částku 9 300 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit i se smluvním poplatkem 3 023 Kč do , datum, . K uzavření smlouvy došlo prostředky elektronických komunikací po ověření totožnosti žalované. Žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí přezkoumala schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splácet, a to na základě informací a dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaná na základě uvedené smlouvy zaplatila toliko 2 887 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení poskytnuté jistiny 9 300 Kč, smluvního poplatku 3 023 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 545 Kč (0,1 % z dlužné částky 9 300 Kč od , datum, do , datum, , poníženo o částečnou úhradu žalované) a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do zaplacení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.3. Soud vyzval žalobkyni k doplnění svých tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně žádná skutková tvrzení nedoplnila a žádala, aby byl její nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení a aby bylo žalované uloženo vrátit, co podle smlouvy o zápůjčce dostala.4. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Dne , datum, žalovaná s žalobkyní prostřednictvím internetového rozhraní provozovaného žalobkyní uzavřela smlouvu, přičemž se identifikovala mj. zasláním ověřovací korunové platby a zadáním ověřovacího unikátního PIN kódu. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované jednorázově částku 9 300 Kč na uvedený bankovní účet žalované a závazek žalované vrátit poskytnutou částku včetně poplatku ve výši 3 025 Kč do , datum, (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, a z výpisu z účtu žalobkyně). Žalobkyně dne , datum, zaslala na účet žalované částku 9 300 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne , datum, ). Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (zjištěno z všeobecných obchodních podmínek). Žalobkyně opakovaně sepsala upomínky a výzvy k úhradě (zjištěno z upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ). Dne , datum, advokátka žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do tří dnů (předžalobní upomínka ze dne , datum, včetně podacího lístku č. , Anonymizováno, ze stejného dne). Žalovaná zaplatila žalobkyni pouze částku 2 887 Kč. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat.6. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žádné důkazy k tomu však nepředložila a jelikož se z jednání omluvila a žádala o posouzení jejího nároku z titulu bezdůvodného obohacení, připravila se dobrovolně o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. Tvrzení žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti žalobkyně tak zůstala neprokázaná.7. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se dohodly na poskytnutí zápůjčky, načež byla dne , datum, částka 9 300 Kč žalované bezhotovostně poskytnuta. Žalovaná uhradila na svůj dluh toliko 2 887 Kč. Dne , datum, žalobkyně odeslala žalované výzvu k zaplacení do 3 dnů.8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.9. Žalobkyně a žalovaná coby spotřebitel uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvy byla uzavřena prostředky elektronické komunikace (§ 562 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.10. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.11. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že by coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ a náležitě zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, soud proto dospěl k závěru, že v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.12. Ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 9 300 Kč. Žalobkyně má za žalovanou pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.13. Žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalované dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 9 300 Kč. Z této částky žalovaná vrátila žalobkyni toliko částku 2 887 Kč. Žalovaná, jež se o částku 6 413 Kč obohatila na úkor žalobkyně, je tedy povinna tuto částku žalobkyni vydat.14. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovanou prokazatelně vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to ve lhůtě tří dnů (od sepsání výzvy). K odeslání oznámení upomínky došlo , datum, , přičemž bylo žalované doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry její dispozice, a tedy v okamžiku, kdy jí bylo doručeno. Za den doručení pak lze považovat třetí pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 občanského zákoníku). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalované doručena dne , datum, . Od , datum, je tak žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 6 413 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.15. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl (výrok I).16. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků, nákladů vymáhání ani smluvní pokuty, jež byly součástí neplatné smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaná žalobkyni nedluží (výrok II).17. S ohledem na podobný (ne)úspěch obou účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).