22 C 172/2024-29 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění výroku I. tohoto usnesení není vyhotovováno v souladu § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).2. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., dle kterého je náklady řízení povinen hradit ten z účastníků, který zastavení zavinil. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala svůj návrh ve věci zpět v důsledku chování žalovaného, přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 979 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.3. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně rozhodl soud dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. l o. s. ř., když důvody pro stanovení jiné lhůty k plnění v daném případě neshledal.4. Nadto soud upozorňuje, že nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem procesním, který vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu. Soud proto žalobkyni, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, přestože již mohla být žalovaným uhrazena v rámci mimosoudního vyrovnání. Je na účastnících řízení, aby si případné vzájemné nároky z této situace vzniklé vypořádali.