22 C 238/2024-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení, zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne 31. 7. 2024, byl nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 22 114 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl v období 6. 4. až 12. 4. 2021 zdravotně vyšetřen na Biochemické ambulanci, CT2, Emergency, Interním oddělení - lůžka 2, na Ambulanci neinvazivní kardiologie, Oddělení klinické hematologie a RDG v odštěpném závodě žalobkyně v , právnická osoba, když za výše uvedenou poskytnutou zdravotní péči byla dne 19. 4. 2021 žalovanému vystavena žalobkyní faktura č. , hodnota, ve výši 31 114 Kč se splatností dne 4. 5. 2021, neboť žalovaný nebyl v uvedeném období zdravotně pojištěn v ČR. Dne 23. 4. 2021 žalovaný podepsal uznání dluhu a dohodu o jeho úhradě, kde uznal svůj dluh v celkové výši 27 114 Kč co do důvodu i výše. Dlužnou částku se žalovaný zavázal hradit formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že poslední splátku uhradí do 31. 3. 2022. Žalovaný pak částečně uhradil částku ve výši 5 000 Kč, do dnešního dne tedy stále zbývá uhradit částka ve výši 22 114 Kč, kterou doposud žalovaný neuhradil, přičemž splatnost pohledávky nastala dnem poslední přijaté platby od žalovaného, tedy 16. 7. 2021 a ode dne následujícího je žalobkyní uplatňován zákonný úrok z prodlení.2. Soud v souladu s § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, zkoumal podmínky řízení, mezi které patří též pravomoc českých soudů ve věci rozhodovat, když žalovaný je zřejmě cizím státním příslušníkem, tedy se jedná řízení s mezinárodním prvkem ve smyslu § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - dále jen „z. m. p. s.“. Při zkoumání podmínek řízení pak soud vycházel z provedeného šetření k osobě žalovaného, zejména jeho pobytu a z nároku žalobkyně, včetně jeho doložení.3. V průběhu šetření a zkoumání podmínek řízení soud zjistil, že žalovaný, nezjištěné státní příslušnosti, nebyl veden v integrovaných systémech základních registrů, když neprochází ani evidencemi Ministerstva vnitra, úřadu práce ani správy sociálního zabezpečení. Dále soud zjistil, že adresa žalovaného uvedená v žalobě i v připojených listinách (Černý Vrch 36, Ústí nad Labem) neexistuje, jak plyne též ze sdělení Policie ČR a Ministerstva vnitra. Soud proto rozšířil šetření i na možnou správnou adresu žalovaného, tj. Červený Vrch 614/36, Ústí nad Labem, kterou nechal soud prověřit Policií ČR se zjištěním, že v uvedeném rodinném domku bydlí pouze osoba odlišná od žalovaného, která žalovaného nezná, jak bylo též ověřeno dotazy na osoby v dané ulici. Ke dni zahájení řízení neměl žalovaný, pravděpodobně cizí státní příslušník, na území České republiky povolen pobyt, když nebyl zjištěn ani jeho pobyt v cizině či jeho cizí státní příslušnost.4. Z výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žalovaný již k datu zahájení řízení nebyl pobytem v ČR, resp. byl neznámého pobytu a soud nemá aktuálně žádné poznatky pro další šetření po pobytu žalovaného v ČR, když zároveň nemá žalovaného s ohledem na uvedenou neexistující adresu (zřejmě chybou v psaní) za dostatečně a správně identifikovaného. Žalobkyně měla žalovanému jako fyzické osobě poskytnout zdravotní služby, které mu následně vyúčtovala, aniž by mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána pravomoc českých soudů při řešení sporů z těchto závazků, přičemž bylo povinností žalobkyně tvrdit též skutečnosti odůvodňující pravomoc a příslušnost soudu a žalobkyně tak neučinila ani přes jí soudem zaslaný přípis se sdělením soudu o neexistujícím pobytu žalovaného v ČR a možnosti zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu.5. Dle § 2 z. m. p. s. se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Dle § 6 odst. 1 z. m. p. s., pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.6. Dle čl. 36 preambule nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle Smluv, nemělo by být tímto nařízením dotčeno uplatňování dvoustranných úmluv a dohod mezi třetím státem a členským státem uzavřených přede dnem vstupu nařízení (ES) č. 44/2001 v platnost, které se týkají otázek upravovaných tímto nařízením. Dle čl. 4 nařízení Brusel I bis pak mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.7. S ohledem na to, že nebyl zjištěn pobyt žalovaného v ČR, EU, ani nebyla zjištěna jeho státní příslušnost, přičemž nebyly tvrzeny ani zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující příslušnost anebo pravomoc soudu než obecně jeho bydlištěm, bylo by lze určit pravomoc českých soudů v souladu s čl. 4 nařízení Brusel I bis, resp. § 2 z. m. p. s. a § 6 z. m. p. s. právě jeho bydlištěm v obvodu zdejšího soudu ve smyslu § 85 odst. 1 o. s. ř., které však nebylo zjištěno.8. S ohledem na shora uvedená ustanovení soud dospěl k závěru, že Okresní soud v Ústí nad Labem není příslušný a pravomocný k projednání a rozhodnutí věci, neboť žalovaný nemá na území České republiky, resp. v obvodu zdejšího soudu, své bydliště, ani pobyt.9. Dle § 104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.10. Vzhledem k tomu, že není dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu či soudů v České republice, když se jedná o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, soud řízení v souladu s § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.11. Dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.12. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.13. Žalobkyně po podání žaloby uhradila na účet soudu dne 6. 8. 2024 soudní poplatek ve výši 885 Kč. Vzhledem ke shora uvedeným ustanovením tak žalobkyni nelze vrátit ani část uhrazeného soudního poplatku.