22 C 43/2023-47 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení, zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne 11. 1. 2023, byl nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 4 998 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný se dostavil dne 12. 1. 2020 na oddělení urgentního příjmu žalobkyně, kde podstoupil potřebná vyšetření a ošetření a další vyšetření podstoupil žalovaný na neurologickém oddělení žalobkyně, přičemž nebyl ke dni poskytnutí zdravotních služeb účasten veřejného zdravotního pojištění v České republice, a proto je povinen žalobkyni uhradit jejich žalobkyní stanovenou cenu, jak ji žalobkyně žalovanému vyúčtovala v žalované výši dne 12. 1. 2020 daňovými doklady [číslo] [číslo] se splatností shodně dnem 11. 2. 2020. Žalovaný neuhradil vyúčtované poskytnuté zdravotní služby k datu stanovené splatnosti ani k později zaslané předžalobní výzvě, a proto žalobkyně na žalovaném nárokovala též zákonný úrok z prodlení od 12. 2. 2020 do zaplacení. 2. Soud v souladu s § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, zkoumal podmínky řízení, mezi které patří též pravomoc českých soudů ve věci rozhodovat, když žalovaný je cizím státním příslušníkem, tedy se jedná řízení s mezinárodním prvkem ve smyslu § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - dále jen„ z. m. p. s.“. Při zkoumání podmínek řízení pak soud vycházel z provedeného šetření k osobě žalovaného, zejména jeho pobytu a z nároku žalobkyně, včetně jeho doložení. 3. Po provedeném šetření bylo zjištěno, že žalobkyně měla žalovanému jako fyzické osobě poskytnout zdravotní služby, které mu následně vyúčtovala, aniž by mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána pravomoc českých soudů při řešení sporů z těchto závazků, přičemž je povinností žalobce tvrdit též skutečnosti odůvodňující pravomoc a příslušnost soudu a žalobkyně tak neučinila ani přes jí soudem zaslaný přípis se sdělením soudu o ukončeném pobytu žalovaného v ČR a možnosti zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu. Ke dni zahájení řízení neměl žalovaný, státní příslušnosti Ukrajina, na území České republiky povolen pobyt, když jeho pobyt byl zrušen k 17. 8. 2022 (viz sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne 4. 4. 2023, výpis z integrovaného systému základních registrů). K 17. 8. 2022 pak byl též ukončen evidovaný pobyt žalobce na adrese [adresa], přičemž dále soud evidoval jeho možný pobyt na adresách [ulice a číslo], [obec], kde měl evidováno sídlo jako fyzická osoba podnikající, a dále na adrese uvedené žalobkyní v žalobě, na adrese [adresa žalovaného], nicméně na těchto adresách si žalovaný nepřebíral výzvy soudu a nebyl zde zjištěn ani šetřením Policie ČR (viz zprávy PČR ze dne 25. 4. 2023, ze které plyne pouze odkaz PČR na adresu trvalého bydliště, které již žalovaný k uvedenému datu neměl a ze dne 9. 12. 2023, dle které na adrese svého sídla nepřebývá ani není znám). S ohledem na zjištěné neukončené podnikání žalovaného na území ČR soud prověřil též zda žalovaný není evidovaným vlastníkem nemovitých věcí v ČR, a to s negativním výsledkem (viz výpis z evidence práv pro osobu ze dne 17. 1. 2024). K určení jiného bydliště či pobytu žalovaného pak nepřispělo ani šetření soudu dotazem na Úřad práce ČR a prostřednictvím ČSSZ (viz zprávy uvedených orgánů státní správy ze dne 18. 4. 2023, 21. 4. 2023 a 25. 4. 2023). Výsledkem šetření soudu tedy bylo, že žalovaný je v současné době bez zjištěného bydliště či pobytu v ČR, resp. ověřeného bydliště na území ČR, kde měl nadto před zahájením řízení ukončené povolení k pobytu. 4. Dle § 2 z. m. p. s. se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 5. Dle bodu 36 preambule nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle Smluv, nemělo by být tímto nařízením dotčeno uplatňování dvoustranných úmluv a dohod mezi třetím státem a členským státem uzavřených přede dnem vstupu nařízení (ES) č. 44/2001 v platnost, které se týkají otázek upravovaných tímto nařízením. V daném případě má žalobkyně sídlo v České republice a žalovaný je občanem Ukrajiny, tedy je třeba přednostně aplikovat ustanovení smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 8. listopadu 2002 (dále jen“ mezinárodní smlouva”). 6. Dle článku 48 odst. 5 mezinárodní smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. 7. Dle článku 50 odst. 3 mezinárodní smlouvy pro řízení o věcech týkajících se uznání vlastnického práva k majetku uvedenému v odstavci 1 tohoto článku je dána pravomoc soudu té smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí. 8. S ohledem na shora uvedená ustanovení soud dospěl k závěru, že Okresní soud v Ústí nad Labem není ve smyslu článku 48 bodu 5 mezinárodní smlouvy příslušný k projednání a rozhodnutí věci, neboť žalovaný nemá na území České republiky své bydliště, ani pobyt. Soud dodává, že předmětem řízení není nemovitých majetek jako takový, ani spor o vlastnické právo (článek 50 odst. 3 mezinárodní smlouvy). Dle článku 48 bodu 5 mezinárodní smlouvy jsou příslušné soudy Ukrajiny. 9. Dle § 104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. 10. Vzhledem k tomu, že není dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu v České republice, když se jedná o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, soud řízení v souladu s § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. 11. Dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. 12. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. 13. Žalobkyně po podání žaloby uhradila na účet soudu dne 16. 1. 2023 soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem ke shora uvedeným ustanovením tak žalobkyni nelze vrátit ani část uhrazeného soudního poplatku.